Vzhledem k tomu, že se ve zkušebně schází před námi ještě nějaký kroužek, jest začátek zkoušky stanoven na 19.00. Scházíme se v hojném počtu v dobrém rozmaru, inu je zde jaro, děvčata již chodí, i přes ranní chladna, oděna poměrně spoře, a není-liž takto život pln alespoň těch malých drobných radostí, které jej alespoň částečně, činí krásným ...
Před samotným zkoušením poznovu opakovaně hodnotíme některé dojmy z vernisáže, shledávaje je i s odstupem času v zásadě kladnými. Avšak dosti dlouhých řečí a do práce, neboť jest třeba pilně cvičiti, aby náš repertoir byl ještě bohatější a my tak mohli hrát na všech uvažovaných akcích beze strachu, co tam budeme hrát.
Pročež hned po pečlivém digitálním ladění, které jest zejména nezbytně nutné u kusu Slunce a déšť, oprašujeme i některé zašlejší kusy jako například Baladu pivní, kde I.Y.P. nachází dost dobrý šantánový zvuk na svém stroji, který si, tak jako obvykle, nehodlá nikam zaznamenat, neboť prý si ho bude (ostatně tak jako všechno, že) pamatovat a vymlouvá se přitom obludným způsobem. Je přitom zcela jisté, že příště si, tak jako obvykle nebude pamatovat nic a budeme to opět my, staří mechem obrostlí psové, kteří mu budeme muset radit, že se jedná o třetí zvuk v první desítce.
Taktéž musím (po předchozím souhlasu ostatních členů kapely) pochválit sám sebe za vynález tyček v kusu All Right Now od Free. Ukazuji I.Y.P. poměrně zevrubně, jak se na takové tyčky hraje, neboť se nejedná o žádnou jednoduchou činnost a jest to tedy dřina, provdat dcéru, vzpomínaje přitom na to, jak jsem díky své drobné hamižnosti za účelem vyzískání honoráře 60,- tenkráte Kčs při nahrávání s Domünem dvě hodiny nahrával osmitaktový part, než to podle hudebního režiséra bylo dobře a jak se mi zbytek kapely celou dobu tlemil za sklem. Avšak zkušenost ta mě provází dodnes a lze ji s úspěchem předávat mladé generaci. I.Y.P. se snaží hrát na tyčky velmi zodpovědně a soustředěně, přičemž když ho tak pozoruji, nemohu nevzpomenout na stejně soustředěný výraz v očích jisté slečny v jednom blíže nejmenovaném erotickém magazínu, který kupodivu všichni členové kapely dobře znají. Vida.
Ke konci zkoušky provádí M.N. takzvanou pohlavní rozcvičku (patrně u vědomí následného), přičemž ve svém slušivém baretu připomíná, jak trefně poznamenává tuším M.J., žaludského filka. Inu, je dnes v podvečer veselo.
Na samotný závěr pak dáváme obligátní již Honky Tonk Woman, opět s tyčkami, a pak již jen trochu toho s nefalšovaným nadšením provozovaného strojového techna spolu s I.Y.P., kdy nutno konstatovat, že naše úsilí jest objektivně korunováno postupným a trvalým zvyšováním kvality. Načež se rozcházíme, hoši do nově otevřeného klubu v Popradu, já domů.