Tak jako pro fanouška F 1 začíná sezóna prvním závodem v daleké jihovýchodní Asii, pro mladé děvče pak okamžikem, kdy poprvé oblékne průsvitnou suknici a kalhotky typu Tanga, tak mladý chlapec z kapely TD začíná žít s prvním dnem, kdy díky příznivé povětrnosti jest možné poprvé usednouti do dřevěného altánku v restauraci "U Malinů" a rozehrát své přes zimu v DDM nadřené party v tomto akusticky tak příznivém prostředí. A tento den, přátelé, který nastal právě včera, 21.04.2004, bude již navždy zapsán do "modrých životů" všech přítomných členů (mimo omluveného M.N.) v rubrice "letos poprvé".
Pročež nálada hned od prvních okamžiků navýsost skvělá a pivínko a bylinkový čaj v kvalitě více než impozantní a všichni, jsouce ve velmi dobrém rozmaru, hrajeme jako o život a znělo to naprosto úžasně, neboť vzduch byl jarně vlhký a konečně bylo poznat, že elektrické klávesy skutečně "hrají" a že mají i jiný rejstřík než hospodské pijáno a ve vokálech jsme najednou vylézali až o velkou sekundu výše než obvykle a zkrátka ne jinak než kladně, kteréžto nadšení mohlo též býti způsobeno tím, že jsme přes zimu zcela odvykli zvuku naší kapely a nyní jsme se v jeho středu ocitli zcela zmateni.
Br.kapelník přichází o něco později, neboť jednak obligátně koupe nejmladšího bratra a druhak byl na rodičovském sdružení svého synka I.Y.P. I.Y.P. je proto evidentně částečně mrzut, neboť ví, že záhy vyjde najevo jeho nedobrý prospěch v rusském jazyce. Přesto však my všichni zbylí nemarníme čas a zkoušíme si přehrávat nový kus All Right Now, ke kterému jsem na četné žádosti a po mnoha urgencích konečně sestavil relaci.
V návalu dobrého rozmaru děkuji br.kapelníkovi za jeho vlídná a laskavá slova, kterými se o mě zmiňuje na svých našich webových stránkách, přece jen to v poslední době našince, pronásledovaného proradnou manželskou institucí, potěší a posílí nejen na mysli.
Br.kapelník skutečně nemá radost z toho, co se ve škole dozvěděl a jen s málo chápavým výrazem naslouchá upřímným vyznáním I.Y.P. o jeho málo kladném vztahu k výše jmenované druhdy bratrské slovanské řeči. Pročež jim oběma s Mírou J. spontánně recitujeme část Hurvínka :
Rovněž mě při té příležitosti po chvíli napadá, že bych mladému bratrovi mohl zarecitovat něco z ruských luhů, co si pamatuji ještě od maturitní zkoušky, tedy již přibližně 28 let, a sice báseň od mého oblíbeného J.Lermontova : Va dni samňénij, va dni ťágostnych razdůmyj a suďbách majej ródiny ty adin mně apóroj i padďéržkoj, ó vělikyj, prekrásnyj i magúčij rússkyj jezýk. Ňé buď těbjá, kák něvpásť v atčajánije pry vídě vsjevó, što savěršájetsa dóma ? No nělzjá věríť, štóby takoj jezýk ňébyl dán vjelíkomu naródu.
Leč I.Y.P. nehýří nadšením ani po tomto uměleckém činu. Je to dřina, provdat dcéru ...
A hrajeme tedy skutečně, ale skutečně s nefalšovanou chutí a k tomu Lordův Hammondův organ a éterické smyčce a cello jako basa a kytary jako od Jimmiho a nově začleněná kovová příčná flétna J.H.Š. a buben jako bicí souprava a které všechny kusy to byly, jsem si pro jistotu v upomínku na tento významný den, pilně sepsal : Sladké je žít (tu jsem navrhnul já), Šmajdák a ploužáky, Honky Tonk Woman, Pumpin For Jill, Internal Exil, Povodeň, Špejchar Blues, Smoke On The Water, Should I Stay, Vzdálená tvář a na závěr pak, po odchodu mladého bubeníčka, preludujeme kusy, určené pro další zpracování : Laura (I.Y.P. sabotuje hru na klávesy), Slunečný hrob, Locomotiv Breath (s příčnou flétnou to tedy brzy bude šlaka dost dobrý kuss !), Angie a na závěr Nad stádem koní.