Na tuto akci jsme byli pozváni manž.Švecovými na základě snad příznivých ohlasů z minulého vystoupení zde v září roku 2003, pročež jsme tomu byli velmi rádi. Na akci jsme se pod vedením našeho dobrého kapelníka a velitele pilně připravovali, abychom "tam neudělali ostudu".
Sraz jsme měli v 16.30, abychom jednak rozbalili nástroje, druhak provedli rekognoskaci terénu. A věru bylo co objevovat, neboť drobné pohoštění ve velmi rozmanité druhové pestrosti a více než dostačujícím množství neslo pečeť nejvyšší kvality.
Na úvod jsme zahráli naši takřka již hymnu Šmajdák a ploužáky, Špejchar blues a Internal Exil, poté proběhlo úvodní slovo a poté jsme hráli prakticky v jednom kuse všechny klasické kusy. Nutno poznamenat, že atmosféra byla obecně velmi vstřícná a mezi návštěvníky byla řada lidí, která by se jindy či jinde sešla jen tuze obtížně. Vida, jak výtvarná díla stmelují nejen národy. Naše vystoupení tentokráte nebylo poznamenáno žádnými nepředvídatelnými událostmi a odehrávalo se ve velmi uvolněné a inspirujícím duchu. Též se k našim uchům donesla řada pochvalných slov, která, co si budeme namlouvat, potěší, a to nejen nás, starší amatérské hudebníky.
Kolem 19.45 jsme usoudili, že je čas ku zakončení, pročež jsme dali Sladké je žít a Honky Tonk Woman a spolu s řadou setrvávajících návštěvníků opustili tato místa hostinná. Akci lze, myslím, hodnotit více než kladně.