Poznámka na úvod: léto si to na poslední chvíli rozmyslelo, zmizelo už v pátek večer, a tak naše vystoupení připomínalo spíše vítání zimy :-)
Oproti původním plánům jsme byli vyzváni pořadateli v čele se Soldou a Leošem Mužíkem, abychom celý program na statku poblíž Cakle otevřeli. Problém to byl pramalý, sraz úderky byl posunut na půl druhou a po pečlivém napojení, sestavení vhodného plejlistu a politicky-kapelního rozhovoru s bratrem Kuldou, při nemž jsme ve dvou stihli kdekoho pomluvit, ale především vyslat nemálo pozitivní energie do vesmíru, jsme se vrhli na hrstku posluchačů. Publikum reagovalo vstřícně, zvuk jakž takž ušel, akorát holt bubínek vazbil a občas se ozvalo z reproduktorů něco, co připomínalo spíše výstřel z děla.
Nu což, odehráli jsme myslím celkem slušně a odebrali se po zásluze ke konzumaci gulášku a nějakému prémiovému pivínku.
Možná by byl na místě spíše svařáček, neb teplota spadla (viz Mírův graf) a zima byla ukrutná, přeukrutná. Organizátoři rozdělali zavčas oheň, pročež zabránili umrznutí minimálně poloviny návštěvníků undergroundového statku, ale kosa byla pořád všudypřítomná, to byl vážně děs.
Po vystoupení BBT, které jsem, jsa otočen zády, abych se zahřál u ohně, mylně považoval za válcování plechu, přišla na řadu Lemerciérovka z Kerhartic se zkušenými muzikanty Petrovickým a Horským (jména nevím, kluci :-). Rovný, obyčejný, poctivý bigbít, kterýžto si příliš nelámal hlavu s texty plnými bohatých poselství, možná o to lépe. Poslouchalo se to dobře, i když teploměr pořád moc nad nulou neukazoval. Přesto jsme se shodli s Mírou a tátou, že jde o vhodný trénink před soborním Polskem, kde lze očekávat sníh, mráz a praskající struny nástrojů.
V rámci progresivní přípravy na prestižní hraní nás napadlo vyhlásit soutěž: kilometr kraulem Tichou Orlicí směr Severní moře, z ní ale nakonec sešlo. Abychom toho o den později nelitovali :-)
Zapsal JaPo