Tak tohle byla vážně povedená akce, na kterou budeme vzpomínat myslím dlouho.
Na úvod povídání bych rád poděkoval: Málinovi za to, že obětavě zaskočil za
Martinu a předvedl dobrý výkon, tátovi za zorganizování celého podniku a
tlumočení z polštiny :-)
A teď k samotné jízdě do Polska, naší už osvědčené zahraniční štace. V Bystřici jsme se sešli postupně, neb otec moderoval a potřeboval být na místě již před druhou, druhé auto s řidičem Mírou a posádkou Terka, Matýsek a Málin dorazilo asi za další hodinku a půl, Petr Kulda pak krátce před začátkem, ovšem neomylně včas.
Protože zima v Polsku překvapivě také byla, nepodcenili jsme výstroj a výzbroj, dvojité ponožky, jégrovky, svetry huňády, větruodolné bundy, to vše bylo samozřejmostí. Navíc kávy a herbátky bylo dost, takže sečteno, podtrženo, houby zle.
Velmi mne zaujali kluci a holky z pražské Ježkárny - kapela Doctor Victor. Navíc jsem konečně pokecal z očí do očí s lídrem a kytaristou Vojtou Burešem, se kterým se sice znám už přes rok, ale pouze prostřednictvím mailové korespondence.
Dobré byly i místní sestavy, Poláci prostě k bigbítu a blues mají po čertech :-) blízko, to se musí nechat.
Začali jsme hrát bratru kolem osmé, ne déle, než čtyřicet minut, čas nás tlačil a plugování neproběhlo úplně podle našich představ, chtělo by to více kázně. Výkon jako takový ovšem špatný nebyl, Poláci reagovali přátelsky. A Polandy teenagerovského věku ještě přátelštěji, což je ovšem už další kapitola.
.... kterou pochopitelně nevynechám, protože bych čtenáře opravdu ochudil o to nejlepší. Že je náš flétnista Matýsek v Polsku populární, to už jsme několikrát zjistili. Co přáníček, srdíček a dopisů od polských děvčat už doma má, těžko spočítat. V Bystřici tradice pokračovala, protože kobětky (neurčitého věku) se opět seběhly pod pódiem, fotily ostošest a nebýt zimy, třeba by i nějaké to prádelko odložily. Mánie pokračovala po odchodu z pódiu a odnosu nástrojů do aut, protože Matýsek se schovával marně. Důkazem budiž fotodokumentace, kterou jsem nahlodán drobnou závistí pořídil :-)
Odjíždět se nám ještě nechtělo (auta v obležení patnáctek by nám to asi ani neumožnila :-), tož jsme ještě setrvali na náměstí, Lowce Szmalu a Zakaz Wjazdu, s nimiž jsme již tu čest měli při posledním velmi vydařeném koncertě v Nowe Rudě, jsme pochopitelně slyšet chtěli. Bylo to výborné, parádní, prostě nářez. Důkazem budiž další veselé fotografie. Plni úsměvu (někteří jej mají přirozený, já coby samořečený a ustaraný kapelník uměle vyvolaný :-) jsme kolem půlnoci razili cestu českými a polskými silnicemi. Další projekty, neméně zajímavé jako ten dnešní, se rýsují, máme se na co těšit!
[mj:] Terka a Lukáš se před začátkem vystoupení snažili naučit text písně Honkytonk women z Karlova zpěvníku.
Text začínal slovy "Kozáj methér" ....
[mj:] V restauraci, kde jsme před začátkem vystoupení nasávali trochu tepla a piva, které chutnalo jako burčák, jsme se na záchodě z vyvěšeného návodu konečně dozvěděli, jak si správně umývat ruce. Celý život jsem doufal, že se to jednou konečně dozvím a poučení nečekaně čekalo na polském záchodě. Protože vás chceme ušetřit pátrání po polských záchodech na vlastní pěst, návod je zde. Publikováno bez laskavého souhlasu autora.
