Nevím přesně, kolik vody a zkoušek uplynulo od středy 02.05.2004, kdy jsem před mnoha zimami naposledy sestavoval obligátní zápis, pročež pominu-li zdlouhavé a neplodné šmátrání se v minulosti, dalo by se kontinuelně pokračovat kupříkladu takto :
Vzhledem k tomu, že máme na druhý svátek vánoční hrát v ústeckém kultůrhausu na významné společenské akci, pořádané Davidem Kaplanem, je vcelku jednomyslně rozhodnuto pokusit se o alespoň symbolickou probírku houštím odumřelých šedých buněk a jejich věrných družek bílých myšek a oživit některé kusy, které sice v našem podání neznějí až tak špatně, leč při nesprávné interpretaci by se z nich, zejména některým citlivějším posluchačům, špatně udělat mohlo.
Pročež se s úderem 19.00 scházíme všici s výjimkou perkuse a baskytary v naší staronové zkušebně a sice krbovém salonku restaurace Sauna, abychom v čistém, klidném, akusticky přívětivém a hlavně esteticko - politicky nezamořeném prostředí za přítomnosti VP 12 Zlatých bažantů a VP 11 Hanušovických Holeb provedli zodpovědný interpretační nácvik.
Míra Junků tedy nahlas předčítá komplexní seznam všech v úvahu přicházejících kusů a my všichni pak za moudrého kývání moudrými hlavami rozhodujeme, zda zmíněný kus umíme či zda jej pro jistotu přejedeme či zda jej pro ještě větší jistotu pro tentokráte nedoporučíme.
S br. Yamahou se v rámci této selekce nenápadně snažíme odsunout některé námi dvěma nepříliš oblíbené kusy do poslední kategorie, leč br. kapelník to podvědomě tuší a jeho pověstná bdělost a ostražitost opět hatí naše podvratné kryptopesimistické pikle. Ovšem na druhou stranu se lze důvodně domnívat, že díky řadě nových objektivně kvalitních kusů, které by se při troše dobré vůle mohly secvičit, by se tyto inkriminované několik kusů mohlo v rámci kapitalistické tržní konkurence tak nějak samovolně přemístit do nižších výběrových podlaží a postupně vyšumět do „fade out“. No, uvidíme.
Bereme to tedy podle abecedy a nutno konstatovat, že k žádným zásadním excesům naštěstí nedochází, pročež jsme obecně veselé mysli a pronášíme řadu obligátních průpovídek z kategorie „řekl chlapec dívce“ či „řekla dívka chlapci“. Jelikož se častokráte jedná o výroky hlubšího významu s řadou skrytých verbálně lingvistických podtextů, nebudu obrazotvornost standardního P.T. čtenáře obtěžovat jejich přesnou citací.
Nejvíce legrace pak prožíváme u kusu Soldier Of Fortune, kde někteří ba i významní sólisté nepokládají na hmatník ty nejlibozvučnější akordy a proto je nutno začínat na několikráte, neboť někteří bratři se zmítají v křečích.
V dobré náladě čas ubíhá rychleji, než je záhodno, pročež sice lehce po 21.15 troubíme „závěrečnou“, ovšem počet „posledních“ kusů, podpořených ba i „vozejkem“ malých slivoviček jako projevem uznání od spokojeného posluchače, tak nějak nebere konce, až nám paní vrchní musí ve 22.15 nenápadně naznačit, že by také ráda odešla domů. Takže, ač neradi, bystře balíme, platíme útraty a odebíráme se ku svým domovům.