Tak tohle hraní mohl být docela prima mejdan, kdyby…
Poprvé se v loděnici v Cakli u Ústí, která je hrozně příjemným koutem pro pořádání nejrůznějších akcí (viz. Cakle fest z našeho deníčku), konala „benátská noc“. Taky proč ne, když kolem teče Tichá Orlice, že… Byli jsme pozváni coby muzika a proč to nepřiznat, měli jsme z toho radost… Termín stanoven, propagace dobrá, ba i regionální rádia a noviny informovaly… Předpokládána slušná návštěvnost…
Byl opravdu hezký den a lidé se do Cakle doslova hrnuli. Sice jsme vynechali celodenní program, který byl organizátory anoncován, ale k určené hodině hraní jsme se dostavili lačni příjemných zážitků s příjemně naladěným publikumem. Leč ouha…
Na místě vládl evidentní chaos. Hlavního pořadatele Petra Strákoše nebylo, zvukař zmaten. Nakonec jsme sami rozhodovali o tom, kdeže se v areálu postavíme, abychom vykonali produkci. Odmítli jsme štěrkový plac proti bufetu - u vstupní brány mezi hajzly, kontejnery na odpadky a frontou na pivo - a instruovali zvukaře k postavení aparátu na vybetonovaném plácku na louce opodál, kam za námi podle našich předpokladů návštěvníci chtiví hudby také nakonec přišli…
Atmosféra ne že by byla špatná. Ale, ač v loděnici, tak kupodivu podivně „suchá“. Stovky lidí se v horkém dni a podvečeru logicky dožadovaly nápojů, především lahodného rezavého pěnivého moku. Ovšem hrůza! Otevřen byl pouze místní stálý bufítek, u něhož se tvořila předlouhá fronta trojstupem, v níž bylo nutno, pokud jste chtěli vysněný nápoj získat, ve špičce vystát až celou hodinu! Tož houfy lidí nakonec po právu nasraně odcházely pryč, protože prostě nechtěly leknout žízní. Dle laického odhadu mohlo jít až o dvě stě potencionálních konzumentů a potažmo i posluchačů naší produkce. Většina z nich navíc ventilovala nahlas přesvědčení, že organizátoři jsou těžcí amatéři, když nedokázali obstarat pár výčepních míst navíc, což by celý problém řešilo…
K produkci: začali jsme se zpožděním, ale i tak jsme hráli možná dvěma stovkám těch, kteří se srovnali se skutečností, že „bavit se dá i bez alkoholu“, jak trefně poznamenal náš elektrokytarista Míra. Nálada dobrá, někteří i do tance skočili. Koncertík Těžké doby zpestřil zhruba čtyřicetiminutovým blokem výstup improvizované formace „Haťapaťa“, kterou tvořili naši dva mladí „Italové“ Hubass a Máliss doplněni jakýmsi kytaristou. Bylo to veselé a hravé.. Jinak jsme hráli poměrně dlouho i se slušným ohlasem, zabraly osvědčené pecky od Clash, Čechomoru, Free i Mišíka, neměli jsme vůbec špatný pocit, ani publikum nevypadalo nespokojeně, dokonce se dožadovalo přídavků…
V místních ousteckých novinách Milana „Ringo“ Richtera vyšel o celé akci článeček v duchu „nebýt Těžké doby, byla by benátská v Cakli docela pěkným průserem…“ Něco na tom asi bude. Zatímco my jsme si odnesli možná i jedničku s hvězdičkou, Petr Strákoš, ač profesionál v oblasti pohostinství a organizování zábavy, zasloužil dvakrát podtrženou „kouli“… O tom, jak totálně podcenil servis celé akce, se v Ústí bude mluvit určitě ještě hodně dlouho. A čert ví, zda mu na další ročník „benátské“ vůbec někdo přijde… Neboť co bychom si namlouvali, reputaci si můžete pokazit velmi rychle, ale získávat dobré jméno zpět, to někdy opravdu hodně dře… KaPo
Dodatek MJ: V různých bigbítech hraju od vcelku ranného mládí, ale to bylo poprvé, že kapela nedostala nic k pítí, a to ani obyčejnou pitnou vodu. O nějakém soustu ani nemluvě. Možná, kdybychom si vystáli třičtvrtěhodinovou frontičku... Hanba, hanba, hanba !!!