Už potřetí se konal v nádherném zámeckém areálu ústavu sociální péče na Žampachu hudební festival a už potřetí na něm hrála také Těžká doba. Bylo nám to samozřejmě velkou ctí, protože se tenhleten příjemný festiválek pomalu začíná etablovat, ví se o něm… A lidí, kteří přišli či přijeli, bylo zase znatelně víc, během odpoledne a večera až osm set.
Letos byl Letní hudební festival pod hradem Žampach zaměřen především na blues, hlavní hvězdou programu pak měl být Radim Hladík a Modrý Efekt. My jsme měli původně hrát až na závěr, takový malý příjemný jam, ale mladí Italové nemohli, neboť měli večer se Selfeaterem hraní na motorkářském srazu kdesi pod Svitavami. Takže jsme znovu zahajovali, a to zhruba půl hodiny po poledni.
Produkce se nám až na malé výjimky docela vydařila (je jasné, že bychom potřebovali zkoušet častěji!), písně padly na úrodnou půdu, publikum bylo vstřícné a vnímavé. Zvuk opět kvalitní, dvorní zvukař festivalu Ášek z Letohradu to prostě umí i my máme z jeho práce vždycky dobrý pocit.
Odehráli jsme a pak už si (často i ve společnosti dalších rodinných příslušníků) jen užívali pohody, která na Žampachu stejně jako při dvou předcházejících ročnících vládla.
Bluesové kapely hrály slušně, některé více akademicky, jiné živočišně. Mně osobně (a vlastně i elektrokytarista Míra něco podobného také potvrdil) nejvíc zaujaly dvě sestavy z Moravy – opavská Expedice Apalucha, která hrála jakési dravé hospodské moravské blues, a pak brněnský Hoochie Coochie Band – kdybyste ho jen slyšeli a neviděli, možná byste si mysleli, že to hrají nějací staří černoši kdesi na jihu „Států“ a vida, oni jsou to čtyři ještě docela mladí chlapci z Brna (složení: el. kytara a zpěv, foukací harmonika, kontrabas a jen základ bicích, tedy kopák, jazzák, hi-hat a něco málo k tomu, samozřejmě vokály). Chlapci hráli na samý konec a byl to nářez, při kterém početný dav posluchačů odvázaně křepčil. Ti Brňáci byli prostě fantastičtí, vedle skvělé muziky jim nechyběl ani strhující pódiový projev – prostě doporučuji, pokud na ně někde narazíte, nenechte si je rozhodně ujít!
Jo ještě něco k Radimu Hladíkovi a Modrému Efektu: Samozřejmě jsme se těšili, ovšem já sám (a se mnou další „staromilci“, mj. Míra či exčlen Těžké doby Petr Kulda) jsem byl dost zklamán. Radim samozřejmě zůstane už navěky excelentním kytaristou, Efekt Efektem už ovšem asi ne. Ono to samozřejmě ani nejde. Ale ti mladí chlapci hrají jinak, staré fláky Efektu, pokud jsme se jich dočkali, zněly prostě divně (ani to šoumenské frázování i intonace Honzy Křížka prostě není to pravé ořechové), no a na Radima Hladíka s písničkami Walk Chock Ice event. při různých směskách ze známých melodií starý milec Efektu už tak nějak není zvědavej, nebo co…
Ale lid se bavil, to určitě ano, navíc si znovu žádal Pelíšky, nevědíc, že se tahle fantastická píseň, s níž Blue Effect vyhrál v roce 1968 II. beatový festival, se jmenuje Slunečný hrob. Můj pohled na hraní Efektu na Žampachu je ale samozřejmě ryze subjektivní, takže ho neberte zase až tak moc vážně…
Za zmínku stojí jistě i doprovodný program, výstava obrazů a fotek v kapli, čajovna, prodejní prezentace fůry krásných věcí, které kluci z Domova pod hradem, jak se už pěkných pár let ústavu hezky říká, vyrábějí v chráněných dílnách, ohňostroj a hlavně – už podruhé fantastické Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka, které prostě musíte vidět, neboť jest to fakt bomba!
Nutno říct, že byl festival skvěle připravený, všechno fungovalo, nebyl žádný problém. K tomu nelze jinak, než organizátorům gratulovat. A už se samozřejmě těšit na příští rok, kdy bude mít Letní hudební festival pod hradem Žampach pořadové číslo 4! Prý by měl být zaměřen na etno music a tanec, či tak nějak… Tož výborně!
KaPo