Tak jsme si podruhé zahráli na příjemném festiválku, který už jedenáct let pořádá místní nadšený kulturník „Donald“ Kačírek. Stejně jako loni jsme zahajovali (původně jsme ovšem neměli být součástí oficiálního programu, ale hrát ku zábavě při odpoledni plném soutěží a dalších kratochvílí, ale prostě se to schrulo jinak).
No a nutno poznamenat, že vůbec, ale vůbec nepřálo počasí. Naším úkolem tedy bylo zahnat déšť, což se nám také, věřte, nevěřte, některými údernými kusy na nějaký čas opravdu povedlo.
Nutno ještě podotknout, že Těžká doba tentokrát hrála v poněkud omezené sestavě. Bratr violoncellista a blahé paměti i skvělý kronikář totiž spolupráci s naší hudební úderkou zcela minimalizoval a do Jablonného už ho nenalákal ani skvělý servis, který pořadatelé tradičně účinkujícím poskytují (a to je co říct, že…), bratr flétnista pak měl kšeft kdesi v Ústí nad Labem, nebo kýho čerta, kdež s úplně jinou partou bojoval o hudební vavříny na Trampské Portě…
Naše repertoirové možnosti byly tedy poněkud omezené, na hodinu hraní to však nakonec bez problémů dalo, a to i se slušnou rezervou. Opět mi praskla jedna struna, zaplať Mannitou ovšem opravdu v samém závěru hodinového bloku, takže to tentokrát nebyl až takový problém… Posluchačů bylo v tom dešti jen pár desítek, ale někteří i do rytmu dupali a většinu kusů odměnili potleskem a souhlasnými výkřiky. Jako kapelníkovi mi udělal radost jeden sympatický pětatřicátník z Náchodska, který po skončení naší produkce přišel s gratulací a plesal především nad naší interpretací kusu Du, du… od polských Lady Pank. Prý to je jeho mládí a udělali jsme mu obrovskou radosť! No ale vo tom ta muzika přece je, dělat radosť publikumu, že…
Jinak Těžká doba za konzumace dobrot pevných i tekutých zůstala málem až do konce festiválku. A
udělala dobře. Dočkala se totiž vystoupení dvou zajímavých kapel - Lístek tuším z Prahy a
Koňaboj z Vyškova.
Zejména Koňaboj byla lahůdka nad lahůdky.
Mladí ogaři a ogarky hrající muziku postavenou na moravském, slovenském a rusínském folklóru, ovšem
s bigbítovým drivem, byli opravdu jediněční (zajímavé obsazení - kytary akustické, flétny,
mandolína, kontrabas, perkuse - a taky bicí, el. kytara a baskytara, skvělá sólová zpěvačka a
nádherné vokály). Hlavně s elektrokytaristou Mírou a fanykou 001 Lenkou jsme usoudili, že byli
absolutním vrcholem Medvídka podobně jako před rokem Tomáš Kočko a jeho orchestr.
Když už jsem se zmínil o fanynce 001, zaslouží pochvalu minimálně před nastoupenou jednotkou, kočírovala totiž dobrovolně Mírovo auto, v němž vezla celou kapelu do i z Jablonného. Jediný já jel sólově, anóbrž jsem měl služební redakční den a celou sobotu jezdil po akcích, v Jablonném konče… Navíc ještě 001 pracovala coby fotozpravodajka a ještě k tomu někdy před půlnocí vezla naše mladé Italy Jarina a Málina kamsi do Sopotnice, na jakýsi punk-hardcore mejdan…
Akce hodnocena kladně, zvlášť pak s ohledem ke skutečnosti, že jsme si v praxi vyzkoušeli hraní v redukované sestavě. A vono to docela šlo, takže co bychom se báli, že…
KaPo
Kdo se pročetl až sem, může se za podívat na další fotky z této povedené akce