Deníček skupiny Těžká doba


3. hraní - Velký fet na samotě nad Rýdrovicemi II - 6. května 2005

Tak to bylo hraní, na které jsme se po zkušenostech z listopadu minulého roku strašně moc těšili. Ono se sice říká, že když se na něco moc těšíte, tak to většinou nevyjde, ale tentokrát to, zaplaťmannitou, vůbec, ale vůbec neplatilo.

Taky se říkává, že nikdy nevstoupíte do stejné řeky. V Rýdrovicích jsme ale měli pocit, že do stejné řeky znovu vstupujeme. Jak by včera skončila neuvěřitelně vydařená "oslava VŘSR" a dnes prostě zvolna začala "oslava osvobození".

Stejně skvělí lidé, kteří se vítali, jako by se osm let neviděli, stejně nádherná atmosféra, stejně pohodové hraní, stejně dobré pivínko i destiláty a stejně skvělé papáníčko, jemuž dominovala lahodná Píďova bramboračka, která večer výtečně sytila a ráno pak spolehlivě křísila a stavěla na nohy (mě tedy zaručeně)…

Tentokrát jsme na "samotu u lesa" dorazili už v páteční podvečer s dostatečným časovým předstihem (co kdyby někdo něco zapomněl a Míra se musel otočit do Ústí, že..), v klidu postavili a naštelovali aparátek, upili pivínka, trochu pohulili a pak už se do toho šlo!

A bylo to opět hraní náramné, publikum opět velmi vstřícné, v řadě refrénů zpívající a navíc hezky trsající, bylo tu znovu náramné souznění, z čehož nešlo jinak než míti radosť náramnou...

Zazněly i hlasy pochvalné, že jako jsme se za ten půlrok, co jsme se neviděli a neslyšeli, zlepšili, učinili pokrok znatelný, což nás, co bychom skromně nepřiznali, samozřejmě těšilo. Dokonce i nějaké ty objednávky se objevily - prý až Marevka bude slavit čtyřicátiny, že bychom jako mohli hrát (jenže co bude za tři roky, že?), brácha zvaný Měšický opravdu uvažuje o tom, že by s námi v té jeho přípražské vsi udělal tancovačku, no a dostali jsme i pozvání na další hraní v Rýdrovicích v listopadu na oslavě Velké říjnové. Tolik radosti najednou…

Občerstvovací a vyprázdňovací přestávky vyplňoval většinou HonzaP, který na Pianě Preludoval Příjemné Písničky Před Půlnocí i Po Půlnoci.

Hrálo se poměrně dlouho přes půlnoc a pak dál při hudbě reprodukované vládlo bujaré veselí, u některých statečných až do rána májového bílého. Kapela se ukládala ku spánku postupně, dle věku a odolnosti, nejvíce energie ovšem prokázali naši mladí "bratři" Jarin a Málin, kteří šli spát, až když už ostatní vstávali…

Po krátkém spánku jsme se - opět u výborné bramboračky - shodli s ogary z Valašska na výhodnosti investování kapitálu do trnkového sadu (vysvětlivka pro čtenáře z Čech : trnka = švestka), protože takováto investice není ohrožována výkyvy na kapitálových trzích a jediným nebezbečím je proradná Šárka.

Když pak někdy po desáté dopolední elektrokytarista Míra, který našim mládežníkům dělal obětavého autodopravce, usoudil, že by bylo dobré vstávat a postupně se vydat k domovu, předvedli oba nádhernou vstávací etudu, která, pokud by se ji podařilo zachytit kamerou, by možná sbírala ceny v soutěžích humorných klipů. Naštěstí jsme ale žádnou kameru neměli…

Ráno bylo krásné a slunečné, venku někteří sportovali, jiní pěstovali hudbu (u staré studny zněla kouzelně píšťalka a heligonka), další se v trávě slunili či se kochali krásnými panoramaty…

Část společnosti ovšem setrvávala ve společenské místnosti s krbem, kde pokračovala v pilné konzumaci a sdělování dojmů z úvodního večera.

Všichni se pak těšili na večer druhý, který měl být ve znamení "oslav osvobození", diskuse o naší současné politické scéně, životě vůbec etc... za konzumace všeho dobrého, co v chalupě bylo k pití a jídlu… Druhého večera se však již Těžká doba skrzevá jiné povinnosti zúčastnit nemohla, pročež veselou společnost v sobotu před polednem opustila. Snad někdy příště…

 

Hodnocení veskrze kladné. Struny praskaly přiměřeně, hudebníci odvedli velmi slušný výkon, publikum i veškerý servis skvělé… Co si dnes, v naší nelehké době, může amatérský muzikant více přát… Mannitou zaplať!

KaPo


Malý dovětek MJ

.. já jsem u toho také byl. Jedlo se, pilo a hodovalo, sláva to byla veliká a všichni účastníci, pokud nezemřeli, žijí šťastně až dodnes.

...protože Rýdrovice jsou oázou pro duši, jsou ostrůvkem pohody v uspěchané době a nic nás nepotěšilo víc než pozvání na další podzimní Rýdrovické setkání.


Pro účastníky setkání jsou k dispozici i další fotky. Protože však jsou soukromé povahy a já se nechci stát příčinou případných domácích rozbrojů ,pro přístup je třeba zadat heslo. Takže pokud jste byli(y) v Rýdrovicích, vyplňte prosím heslo a můžete směle pokračovat.