Po hraní na týdenním ústeckém „permanentním mejdanu“ v roce 2004 jsme dostali nabídku zahrát si i letos, no a takové nabídky se samozřejmě neodmítají. Hráli jsme zase „závěrečnou“, končili čtvrteční programový blok, když nám předskokany dělali Pavel Žalman Lohonka a taky kapela Fleret
Těžká doba zřejmě nadlouho naposledy s violoncellem a v kompletní sestavě hrála standardně, kolem dvou set posluchačů (možná ještě něco navíc) vydrželo, fankluby se dostavily v hojném počtu a vytvořily stejně jako před rokem kotel a skvělou atmosféru, za což si zaslouží naši nekonečnou vděčnost. Struna praskla zhruba v polovině produkce dlouhé kolem hodiny a půl, přestávku ovšem vyplnili oba kapelní Honzové přednesem Nohavicovy pecky Bon Pari, přičemž Honza „Škára“ předvedl i neodolatelné taneční kreace, jež především dívčí část publika ocenila nadšeným aplausem a křikem „chceme Tě“ apod… Nová struna natažena svižně a pak již až do konce, který nám byl doporučený po připomínkách policie, že „už je hodina“, bez problémů.
Vůbec se ti naši mladí snažili. Jarin poprvé při svém bubnování stál a tančil, což značně oživilo pódiový projev Těžké doby. Bylo ho prostě mnohem víc vidět, než když na svém bubnu jen dřepěl. I Málin se s basou hýbal po jevišti víc než obvykle, o Škarinovi již zmíněno, Jan Yamaha pak působil za klávesou velmi expresivně…
Hrálo se opět standardně, úletů mimo harmonie a rytmus bylo jen několik a v zásadě nijak zvlášť neovlivnily celkově vysokou úroveň produkce. Také ohlasy nebyly až tak špatné, kritici si nechali to svoje pro sebe, klaďasové naopak přišli a udělali nám dobře… Jediným stínem celého večera tak byla skutečnost, že skromní amatérští muzikanti neměli po skončení bezmála devadesátiminutového koncertu kde utratit svůj honorář (sedm stravenek po čtyřiceti korunách), neboť policejní zvůle prosadila kolem půlnoci uzavření občerstvovacích stánků… Nakonec jsme přece jen na nejmenovaných obětavých a statečných obchodnících vymohli ještě nějaké to pivo a slivovici, takže houby zle!
Pak jsme ještě poseděli s elektrokytaristou Mírou v Saigonu nad jedním Gambrinem, hodnotíc produkci a plánujíc do budoucna. Ač nedlouho, přec měl Míra nějakou neveselou kontroverzi po návratu domů, neb jeho jinak naprosto skvělé a jedinečné ženě Rendě se prý nezdálo, že v poslední době paří víc, než se na muže jeho věku sluší, nebo co. Ale to se snad ustojí, že… Nemá to dnes amatérský muzikant tedy vůbec lehké... KaPo