Zkouška, která svolána opět na 19.00, zahájena zcela neformálně přípitkem bílým vínem (dodal br. kronikář) s paní uklízečkou, která nám vysvětluje, že dnes, jak se ona dozvěděla, ve Vietnamu slaví Nový rok. Říkáme si, že to zde u nás žijící Vietnamci mají dobré, neboť mohou, je-li co, oslavovat dvakrát.
Též mobiluji půjčeným mobilem domů, aby vynesli ze sklepa mé noty, mé všechno, které jsem v rámci sklérózy zapomněl ve tmě dole u výtahu. Ještě že si všechno pamatuji a zcela bez problémů mohu hrát vše potřebné zpaměti. Bratři se mi snaží namluvit, že prý jsem někdy v minulosti tvrdil, že sice hraju zpaměti, ale nevím, který kus, což však považuji za nízkou pomluvu.
Avšak hlavním bodem večerního programu je zcela jiná událost, která, dopadne-li vše dobře, bude mít, alespoň doufáme, velmi kladný vliv na celkový sound našeho tělesa. Neboť vzhledem k tomu, že M.N. jest nepřítomen, nýbrž přebývá s E.L.S.F. na jakémsi tyjátru, jest nepřímo nepřítomen i přes něj půjčovaný klávesový stroj, což jest poslední kapičkou v přetékajícím poháru netrpělivosti I.Y.P., který, jak sám sugestivně prohlašuje, celý týden svědomitě drhnul kus Angie, a teď, když by nám tento mohl ku všeobecnému prospěchu předat, nemůže, což jest pro něj tím nejtrpčejším zklamáním. Pročež neprodleně dohodnuto, že jest třeba jednou provždy skoncovat s tímto nedobrým stavem a hned na zítřek dohodnuta návštěva u prodejce Pešiny, aby bylo provedeno konečně řešení.
Přesto, že jsme pouze v limitovaném obsazení a v některých případech i v částečně nalomeném psychickém stavu, hrajeme velmi komorně a tklivě kusy Carpe diem, Variaci a další a taktéž zcela spontánně uvádíme do kapelního života hned tři nové kusy Locomotive Breath, Angie a Should I Stay, což nás alespoň částečně naplňuje nadějí a vírou.
Snažím se bratrům vysvětlit, že při nácviku nových kusů jest třeba pečlivě naslouchat ostatním spoluhráčům a tu počkat, tu přidat, tu vyjet nahoru, tu zase dolů, inu jako s děvčetem, že... J.H.Š. a I.Y.P. dnes opět popíjejí čaje ze sousední čajovny, kteréžto mi nějak příliš přeochotně nabízejí k ochutnávce. Teprve v okamžiku "O" chápu jejich postoj, neboť jeden čaj chutná po zatuchlé slámě a druhý jako tabákem načichlá podrážka z vojenské boty. Nicméně bratři si libují, jak jim šmakuje a mají radost, že jim dnes evidentně neubyde.
Na závěr nám br.Karel sděluje termíny nejbližších hraní, které si všichni pečlivě zapisujeme, chválíce přitom upřímně našeho dobrého a laskavého velitele za to, jak se o nás pěkně stará. Inu, jaký velitel, taková kapela, že...
Lehce po 21.00 končíme, zjišťujíce s neskrývaným údivem, že požadavek br.Karla na dřívější ukončování zkoušek není dán jeho snahou býti co nejdříve doma a tam příkladně přikládat pod rodinným krbem, ale mrzkou žádostí stihnout co nejdříve otevřený restaurant. Jedinou omluvou mu, alespoň dnes, je jeho doznání o poznání, že díky omezenému kouření cigaret, kapitalistického toť vynálezu původem z USA, se mu zlepšuje hlas, což se mu my někteří snažíme vysvětlovat již téměř 20 let.
Ve skrovném počtu tří osob ještě chvíli sedíme v pizzérii, když v R.U.M. a ve Floridě plno, a rozmlouváme o různých povětšinou hudebních záležitostech. Vzhledem k tomu, že se nacházím v období tzv. opozice, nejsem právě v nejlepším rozmaru a vedu částečně pesimistické řeči. Ještě že máme v kapele programového optimistu br.Karla, který v případě nouze tu poradí, tu telefonní číslo, byť se zdráháním a komentáři, poskytne. Inu, není to jen tak...