Srí lanka

V roce 2018 jsme navštívili Srí Lanku. Tyto stránky jsou víceméně popisem naší cesty doplněným pár zajímavostmi a fotkami. Vzhledem k současné neklidné situaci v zemi bude podobná cesta možná, ale určitě ne tak jednoduchá, jako byla v roce 2018, protože v letošním roce (2022) se tam ekonomická situace dost zhoršila a objevily se vážné nepokoje.

Obrázky v textu slouží převážně jako ilustrace k textu. Jsou klikací. Kompletní galerie se nachází v sekci Fotky

Malá poznámka k názvu země: Někde se uvádí v české verzi Šrí Lanka, já jsem se držel pravopisu bez diakritiky .

O cestě po Srí Lance

Protože na internetu je spousta informací o Srí Lance, omezím se tady jen na to, co se týkalo naší cesty.

Srí Lanka je ostrov, který leží východně od jihoindického pobřeží a je přibližně velká jako Česká republika, jak je vidět i z obrázku. No - o chloupek menší, ale ne o moc.

My jsme procestovali zhruba jednu čtvrinu této krásné a zajímavé země, a to jiho-západní. Shodou okolností je to také oblast, kde se nejvíce pěstuje čaj.

Vzhledem k různým okolnostem nám cesta vyšla až na listopad. Předpověď říkala, že počasí se v tomto roce nechovalo podle zavedených norem a tak bylo obtížné vybrat oblast, kam jet - kde bude pokud možno co nejméně pršet.

Proto jsme také až do poslední chvíle nesháněli žádné noclehy, protože jsme jsme nevěděli, kterou část země si vybereme.

Nakonec jsme se před odletem na ruzyňském letišti podívali na předpověď počasí a vybrali zhruba oblast, kde by nemělo moc pršet a zamluvili si přes booking.com první dva noclehy.

Naše volba na výchozí místo padla na Kandy, odkud jsme pak cestovali nejprve trochu na sever a zpět do Dambuly a Sigiriya-e, potom jsme to vzali přes Ellu, Haputale a rezervaci Udawalawe na jih do Matary a nakonec se vrátili do blízkosti letiště - do města Negombo.

Cestovali jsme výhradně místními dopravními prostředky spolu s místními obyvateli. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak nasát cizí zemi. Takže jsme jezdili autobusy, vlaky i tuk-tuky, no a něco jsme odchodili i pěšky. Cestování místní dopravou je popsáno v následující sekci Doprava.

Doprava na Srí Lance

Kéž by se u nás cestovalo tak snadno, jako na Srí Lance (platilo pro rok 2018)!

Autobusy

Nejsnadněji se cestuje autobusy. Aniž bychom nějak dopředu studovali jízdní řády, tedy pokud vůbec existují (asi jo, ale jen pro významnější spoje), tak jsme se vždy rozhodli, kam vyrazíme, zašli jsme někam do centra a oslovili prvního člověka, na kterého jsme narazili. Řekli jsme pouze název místa, on nám ukázal, kam máme jít (většinou to bylo v okruhu 100m) a tam jsme podruhé vyslovili jméno cílového místa a další dobrák nám ukázal autobus, do kterého máme nastoupit, případně nám ho stopnul (nebo aspoň zpomalil), pokud už autobus vyrazil ze stanoviště.

Nevzpomínám si, že bychom kdy čekali na autobus déle než 10 minut, maximálně 15 minut, když jsme čekali na přípoj.

Jednou jsme zažili jízdu, proti které byla známá cesta Četníka ze Saint-Tropéz s bláznivou jeptiškou pouhou výletní jízdou:

Nevím, jestli řidič hodně žvýkal betel, nebo tak jezdil normálně, ale řítili jsme se obrovskou rychlostí do všech zatáček, ze kterých občas proti nám vyrazilo jiné auto nebo autobus, ale řidič to vždy bravurně zvládnul a ještě se přitom stačil smát na celé kolo, chroupat oříšky a nabízet je spolucestujícím (mně), aniž by při tom koukal na silnici vepředu a odstrkovat můj velký batoh, který na něj v zatáčkách padal, protože se nevešel jinam než na kryt motoru vedle řidiče. Vše s úsměvem na tváři.

Pokud máte rádi srí-lanskou pop-music, budete nadšeni. Takřka v každém autobusu je vpředu vedle řidiče velká televize a z ní se řine nekonečný proud hudby, a to na plné kule. Když tam není televize, jsou tam pestrobarevné podsvícené obrázky nejrůznějších božstev. Někdy tam je to i to.

Jízdenky se kupují většinou přímo v autobuse. Pokud máte větší bankovku, průvodčí si ji od vás často vezme a pokračuje v prodeji jízdenek ostatním cestujícím. Ale není třeba se obávat, po čase se objeví a správně vám vrátí.

Jak by řekl matematik, do autobusů se vejde N+1 lidí pro libovolné N. Neboli, laicky, sebenarvanější autobus vás vždycky vezme, kromě některých dálkových spojů.

Raritou je, že vpředu je vyhrazené sedadlo pro budhistické mnichy a bylo prázdné (pokud žádný mnich nejel) i v narvaném autobuse. Nějak mi to dost dobře nesedí s budhistickou pokorou, ale o tom až kousek dál.

Vlaky

Vlaků jezdí na Srí Lance málo, vlaky jezdí velmi pomalu, ale cestovat jimi je zážitek.

Vlaky jsou rozděleny do 3 cenových skupin:

Jednička je nejdražší, jezdí v ní většinou jen turisté a bohatší domorodci, má uzavřená okna, takže není možno se z nich vyklánět. Natož sedět ve dveřích.

Dvojka a trojka jsou podobné a není ani velký rozdíl v ceně. Jsou většinou dost nacpané, takže někdy cestujete pouze ve stoje, někdy dost těsně namačkáni na spolucestující. Naštěstí jsou místní obyvatelé příjemní a usměvaví lidé (kteří vám často nabídnou k ochutnání například betel), takže cestování příjemně ubíhá.

Někdy jsou vlaky tak plné, že někteří cestující sedí i na schůdcích otevřených dveří vagónu, což je i oblíbenou kratochvílí cestovatelů z Evropy (bacha ve stanicích na nohy ...). Po návratu do Evropy bylo těžko odvykat ...

Vlaky procházejí prodavači nejrůznějších pochutin, nejčastěji všelijakých placek a nakrájeného manga. Mňam.

Na perón se může až po koupení jízdenky. POZOR: Jízdenku je potřeba schovat až do opuštění nádraží, protože u východu z nádraží stojí průvodčí a jízdenky kontroluje.

Nádraží mají normální (turecké) záchody a záchody vyhrazené pro cizince.

Tuk-tuky

Tuk-tuk neboli trojkolový krytý skútr je velmi častým dopravním prostředkem na kratší vzdálenosti. Když jdete po městě, tuktukáři na vás neustále troubí a pokřikují a nabízí své služby.

O ceně se vyplatí smlouvat - první nabídka býva značně přepálená, zvlášť na frekventovaných místech, jako je třeba letiště v Colombu.

Tuktukáři se vás snaží ulovit kdykoliv a kdekoliv se pohybujete pěšky. Mně se osvědčilo usmát se na ně a křiknout na ně iStútý (což je sinhálsky děkuji) - usmáli se taky a pokračovali v cestě lovit jiné turisty.

Stopem

Srí Lanka je chudá země a soukromý automobil nevlastní moc lidí, alespoň mimo velká města ne. Navíc existuje velmi hustá síť veřejné dopravy. Proto jsme se ani nepokoušeli stopovat, protože většinou prostě nebylo co. Ale když bylo potřeba (a i když nebylo potřeba), vždycky jel kolem ochotný tuktukář.

Pěšky

Pěšky jsme toho nachodili poměrně dost. Cesty jsou značeny tu lépe, tu hůře a často vůbec. Opět se nám osvědčila aplikace mapy.cz s off-line mapami a tímto posílám tisíceré díky autorům a programátorům této skvělé aplikace.

Na pěší chodce číhají v džungli hlavně dvě nebezpečí: hadi a pijavice. Na to, že Srí Lanka je země hadů, jsme naštěstí v přirodě potkali hada jen jednou, a ten se bál víc než my. Pak ještě v džungli pod Siringiya cosi výhrůžně syčelo v blízkém křoví, ale to jsme raději nezkoumali a honem mazali pryč.

Pijavicím jsme se tak úplně nevyhnuli. V původním stavu jsou poměrně malé a nenápadné, dokud vás nevysají. Někdy se napijí a odpadnou, takže je ani nezaregistrujete, jen vám po nich zůstane krvácející ranka, přičemž krvácení skoro nejde zastavit, asi si tam plivnou něco, co brání srážení krve. Ale nakonec se ta krev stejně zastaví.

Obranou proti pijavicím jsou dlouhé kalhoty a dlouhé rukávy, aby se vám ty mršky tak snadno nedostali na kůži. Nepomáhá to vždy, já jsem v Ella po vycházce džunglí objevil pijavici přisátou pod kalhotami. Co v tomto případě zabírá, je obyčejná kuchyňská sůl. Možná to není humánní, ale funguje to - přisátá pijavice se pustí. Takže se na túrku vyplatí mít s sebou malou krabičku se solí.

Doprava z letiště

Po příletu jsme se potřebovali dostat z letiště na blízké autobusové nádraží v Katunayake, odkud jezdí autobusy do Kandy. Od letiště tam měl být údajně autobusový spoj. Několikrát jsme obešli okolí letiště, málem jsme omylem nastoupili do autobusu do centra Colomba, kam jsme ale vůbec nechtěli.

Nakonec jsme žádný autobus naším směrem nenašli, takže jsme vzali zavděk tuk-tukem, když se nám podařilo usmlouvat cenu o třetinu nižší, než původně tuk-tukář požadoval. I tak si slušně vydělal.

Lidé

Při cestování jsou pro mne vždy nejzajímavější lidé, proto se snažíme s nimi být co nejvíc v kontaktu.

Na Srí Lance se mi opět potvrdila zkušenost z jiných cest:
Čím chudší země, tím příjemnější, veselejší a ochotnější lidé.
... a naopak...

V Mexiku byli také velmi fajn lidé, ale Srí Lanka to ještě překonala.

Na Srí Lance žijí dvě velké etnické skupiny:

• Sinhálci, pocházející ze severu Indie
• Tamilové, pocházející z jihu Indie

Sinhálců je většina a jsou na ostrově déle. Jsou světlejší a mluví sinhálsky.

Tmavší Tamilové se na ostrově objevili tak, že je tam dovezli angličtí pěstitelé čaje, protože hrdí Sinhálci odmítali pracovat na čajovníkových plantážích za podmínek, které tam angličané udržovali. Dodnes patří Tamilci k chudším vrstvám obyvatelstva. Mluví Tamilštinou, která se od Sinhálštiny dost liší.

Jídlo, Čaj, Betel

Jídlo

Asijská kuchyně mi vyhovuje a Srí Lanka nebyla vyjímkou. Stravovali jsme se většinou v pouličních stáncích či v malých restauracích.

Jídlo bylo vždycky velmi chutné, často dost pálivé, když jste si řekli o málo pálivé a hodně pálivé, když jste si řekli o středně...

Často se jmenovalo stejně (Rice and curry), ale vždycky jste dostali něco jiného. Ale vždycky dobrého.

K pití jsme si kromě tradičního čaje dávali různé džusy, často lisované z ovoce přímo v restauraci. Mé ženě velmi zachutnal džus z ovoce s podivným názvem dřevěné jablko (wood-apple), já jsem si nejčastěji pochutnával na papáji nebo mangu.

Na ulicích bylo často možné koupit mango (moje pochoutka), narozdíl od k nám dovážených zralé a chutné. Často bylo vylepšené (posypané) čili-papričkami a bylo to dobré.

Čaj

Nepiju kafe. Ale jsem milovníkem dobrého čaje.

Čaj patří ke Srí Lance jako k velbloudovi hrby.

Původně se na ostrově pěstovala káva, ale potom s tím začaly být problémy kvůli nemocem rostlin a tak tam angličané začali pěstovat čajovníkové keře (ano - byl to Lipton a další).

My jsme na naší trase projeli několika známými čajovými oblastmi a také jsme navštívili továrnu na výrobu čaje. Překvapily mne dvě věci:

.. že se na Srí Lance vyrábí především černý čaj, zelený jen málo

.. že i na jemno namletý čaj může být kvalitní

Měl jsem totiž despekt k jemně mletému čaji, protože jsem ho znal jen z pytlíkových čajů, které u nás prodává spousta firem a které jsou většinou plněny tím, co se zamete v čajové továrně na podlaze.

Cejlonské čaje jsou mlety najemno proto, že se tak usnadní vyluhování chuťových látek do čaje a čaje jsou pak většinou silnější, než jsme zvyklí. Bohužel, v restauracích bývá čaj silně oslazen, takže opravdový milovník čaje si musí koupit čaj balený a udělat si ho sám doma.

Trochu podrobněji o čaji je v sekci Povídání o čaji.

Betel

Betel patří mezi návykové omamné drogy a je pro Srí-Lančany něco jako u nás pivo. A podobně jako "pivo dělá krásná těla", tak na SL si vybírá daň v podobě zčernalých a vypadaných zubů. Kromě toho při žvýkání barví sliny a jazyk zářivě červeně. Jazyk by nevadil, ale ty červené plivance na chodnících nejsou nic moc ...

Je to vlastně semeno arekové palmy zabalené do listu pepřovníku betelového. My jsme to koupili ještě s trochou tabáku. Přidává se trocha hašeného vápna a ubalí se z nich smotek a pak se to celé žvýká.

Já jsem ho nejprve ochutnal v narvaném vlaku, kde mi ho nabídl k ochutnání jeden mladý místní spolucestující, který seděl v otevřených dveřích vlaku a pokojně žvýkal. Na ulicích jsme na betel dlouho nemohli narazit - chyba byla v tom, že jsme ho zabalený v malých ruličkách z novin nepoznali. Pak jsme zjistili, že je všude - a za babku: jedna rulička vyšla asi na naše 3 koruny.

Betel údajně povzbuzuje náladu. Jednou jsme ho okusili a já jsem pak odpoledne usnul jako špalek na 2 hodiny. Někde asi byla chyba...

Na webu je docela výstižný popis betelu na stránkách časopisu Vesmír: Proč lidé žvýkají betel?

Náboženství

Srí Lanka je domovem budhismu. Ale protože východní náboženství jsou dost tolerantní, spolu s budhismem na ostrově kvete i hinduismus a další náboženství, jako islám, křesťanství a další. Takže v jednom obchodě koupíte obrázky Buddhy, Ježíše i několika ze spousty hinduistických božstev.

Budhismus je rozšířen hlavně mezi Sinhálci, zatímco Tamilové jsou většinou hinduisty.

Po celé zemi je možno narazit jak na budhistické stúpy a sochy Buddhy v nadživotní velikosti, tak na hinduistické chrámy s nádhernou výzdobou soškami jak zvenčí, tak uvnitř, kde často dostanete na čelo červenou tečku.

Mně osobně je budhismus vcelku sympatický, zvlášť v jeho původní (hínajánistické) podobě. Na Srí Lance už je z budhismu něco jako církev, mniši mají spoustu privilegií a mnoho z nich to dává okatě najevo, což, myslím, k budhismu úplně nepatří.

Proto se nám nakonec daleko sympatičtější jevili lidé v hinduistických chrámech, kteří měli narozdíl od většiny mnichů v oranžových rouchách v očích něco hezkého a upřímného.

V hinduistických chrámech jsme často dostali červenou tečku na čelo. Zajímavé bylo, že, jak jsme si pak všimli, to kladně hodnotili všichni domorodci, bez ohledu na vyznání. Asi to brali tak, že se nad ně nepovyšujeme a že si jich vážíme.

Stručný slovníček

Na Srí Lance, jakožto na bývalé britské kolonii, se dá poměrně dobře domluvit anglicky, pokud si naladíte uši na dost specifickou výslovnost.

Vždycky se ale vyplatí naučit se aspoň pár slovíček v místním jazyce, navíc já to považuju za slušnost a výraz respektu k místním lidem.

Na ostrově je toto trošku zkomplikované tím, že se používají dva odlišné jazyky: Sinhálština a Tamilština.

Takže tady uvedu alespoň pár základních slovíček, která se vždycky hodí.

Sinhálština

Tamilština

Píše se písmem, které je malebné a hezky vypadá, ale normální Evropan si moc nepočte. Což, pokud je cílová stanice na autobuse napsána jen tímto písmem, může být trochu problém. Ale vždycky se dá zeptat.

Další povídání a hlavně galerie fotek je přístupná z menu nahoře, které na mobilních zařízeních je schováno pod třemi čárkami ...