Toto je stručný popis naší cesty po Srí Lance v listopadu 2018.

Obrázky v textu jsou hlavně pro zpestření, ale jsou klikací. Více obrázků najdete v galerii fotek.

Mapky jsou jen orientační aklikací nejsou.

Mapový podklad je vypůjčen ze Sri Lanka maps.

U jídla a dopravy uvádíme i cenu (pokud jsme si ji poznamenali), aby případný turista měl představu, kolik co stojí.

Popis cesty den po dni

2.11. pátek - Praha, Katar

Odlet z Prahy s Quatar airlines

Naši dovolenou jsme se ženou pojali jako v románu Na cestě od Jacka Kerrouacka - někam pojedem, až se nám tam přestane líbit, popojedem někam jinam. Každý na zádech jeden baťoh, aby se nám dobře cestovalo. V Asii jsme nikdy předtím nebyli, tak jsme byli zvědavi, co nás čeká.

Pokud je to možné, cestujeme na cestách raději místní dopravou, s místními lidmi. Takto jsme pojali i Srí Lanku. A cestuje se tam tímto způsobem úplně bez problému (zkušenost z roku 2018, prý se to tam teď díky nedostatku pohonných hmot dost zhoršilo 😢)

Do poslední chvíle před odletem jsme nebyli rozhodnuti, kterou oblast na Srí Lance navštívíme. Hlavním kritériem byla nejmenší pravděpodobnost monzunových dešťů.

Takže na Růzyni jsme se připojili k internetu a zjistili, že nejlépe to vypadá v jihozápadní části ostrova. Proto jsme jukli na booking.com a zajistili si první dvě noci ve městě Kandy.

Cestovali jsme se společnoatí Quatar airlines. Jídlo bylo výborné, Wifi zdarma jen na 1/2 hod. pak placené.

Přestup v Kataru

Po přestupu v Kataru jsme pokračovali opět s Quatar airlines smětem na Srí Lanku. Jídlo opět výborné, Wifi jen placené. Přestup v Kaatru byl jednoduchý, orientace na letišti snadná a všude pěkné přehledné značení.

3.11. sobota - Colombo, Kandy

Přílet do Colomba (letiště Bandaranajke)

Odbavení na letišti proběhlo bez problémů. Zajímavý byl obrovská cedule s nápisem nad imigračním úřadem, která hlásala, že Držení drog se na Srí Lance trestá smrtí.

Odlétali jsme z vlasti za sychravého listopadového počasí, přiletěli jsme do parného léta.

Proto jsme po odbavení nejdřív zamířili na záchod (5. cenové kategorie). Převlékli jsme se do kraťasů a žabek. Brzy jsme zjistili, že převlečení byl dobrý nápad, jinak bychom padli vedrem.

Renďa ztrácí taštičku.

Přímo na letišti jsme ve směnárně vyměnili Eura za Rupie (Rs), celkem 500 Eur

Také jsme koupili srí-lanskou SIM s daty do telefonu za 1 300 Rs. Nějak se nám to však nepodařilo rozchodit, ale nakonec jsme se obešli i bez toho.

Měli jsme namířeno do čtvrti Katunayake, odkud jezdí autobusy směr Kandy. Někde bylo uvedeno, že z letiště do Katunayake jezdí shuttle-bus. Několikrát jsme proběhli letiště a okolí, ale zmíněný shuttle se nám nepodařilo najít a nikdo o něm nic nevěděl. Posílali nám sem tam - a nic. Málem jsme nasedli do autobusu do centra Colomba (to by byla pěkná blbost, jak jsme zjistili při odjezdu)

Nakonec se nás zmocnil tuk-tukář, nasmlouvali jsme cenu a tuktukem se vydali na autobusák v Katunayake (200 Rs). V cíli jsme v krámku koupili láhev vody a dobře jsme udělali. V dalším autobusem bylo vedro a voda se hodila.

Cesta do Kandy (bus)

Za 5 minut přijíždí autobus, vyjíždí odsud, takže máme místa. Je v něm vedro. Baťohy máme vzadu. 350 Rs za oba.

První zážitek s místními autobusy: vpředu nad sklem byla umístěna celá plejáda božstev, vedle na plné pecky velká televize se srí-lanským popíkem a břišními tanečnicemi (byly dost dřeva) a vonné tyčinky v celém autobuse.

Kandy (500 mnm)

Příjíždíme do Kandy, tam nám chlapík ukáže na autobusáku záchody (už potřebuju), je to opět 5. cenová skupina, ale člověk nezmí být cimprlch (20Rs). Z chlapíka se vyklube tuktukář, zaveze nás do kopce, kde máme první ubytování [Resort Beam]. Platíme 200 Rs.

Ubytko OK, paní domácí velice příjemná, mluví dobrou angličtinou, což na Srí Lance není vždy pravidlem, hlavně co se výslovnosti týká. Domlouváme si s ní i snídaně ve srí-lanském stylu .

Jdem se projít po městě a najíst (500 Rs) a koupit vodu. Procházíme tržiště, domlouváme s prodavačem Kumarem nákup čaje na zítra.

Došli jsme až k jezeru, zpátky se prodíráme hustým provozem. Jdem asi půl hoďky zpět na ubytko a pak do postele.

4.11. neděle - Kandy, Botanická zahrada (bus)

Botanical garden

Posnídali jsme v ubytku a vyrazili do města najít autobus směrem botanická zahrada. Autobus jsme našli tak, že jsme došli do centra a řekli 'Botanical garden' a už nás směrovali na autobusové nádraží vzdálené 100m od nás.

Na autobusáku se ptáme místního chlapíka, odkud jezdí autobus směr Peradeniya. Z chlapíka se vyklube tuktukář a hned nám nabízí, že nás tam odveze. Děkujeme a vysvětlujeme, že raději chceme jet autobusem. Tuktukář je v pohodě, bere naše rozhodnutí, ukáže nám stanoviště autobusu a protože autobus právě odjíždí, ještě křikne na autobusáka, aby nám zpomalil, abychom mohli přistoupit.

Botanická zahrada v části Kandy, která se jmenuje Peradeniya, je vyhlášená a opravdu stálo za to ji vidět. My jsme tam pobyli od 9:00 do 14:30, ale dalo by se tam chodit celý den.

Na fotky ze zahrady se můžete podívat v galerii.

Koho zajímají informace o zahradě, jak je velká a co tam roste, najde je třeba tady nebo na wikipedii.

Kromě přírody nás tam zaujal i visutý most přes řeku Mahaweli a domorodec, který se v řece pod mostem koupal.

Pozoruhodné byly stromy se zkaměnělými vzdušnými kořeny. Nejprve jsme se mezi nimi hemžili. Potom nás zaujala opodál skupinka turistů s průvodcem, který jim něco vysvětloval a kde něco způsobilo rozruch. Tak jsem se tam šel podívat, když tu najednou turisté z místa, kde doposud stáli, divoce prchali. No, ze zkaměnělých stromových kořenů vylezl had, asi jako tužka tlustý a asi 1,5 m dlouhý.

Chtěl jsem si ho vyfotit, tak jsem se pomalu přibližoval s prstem na spoušti. Když se ale had začal plazit ke mně, nechal jsem focení a urychleně se od něho vzdálil.

Potom už jsme mezi zkaměnělými kořeny moc nerejdili.

Zážitkem byl i pavilón orchidejí - ani jsem netušil kolik různých a nádherných orchideí existuje. Moje žena, která měří 160 cm, si připadala vedle průvodkyně v pavilónu jako čahoun.

Do pavilonu zároveň s námi zamířila výprava školních dětí. Děti byli zrovna tak skvělým objektem pro focení, jako orchideje. Navíc je bavilo nechat se fotit.

Východ z botanické zahrady je rafinovaně veden přes obchůdek se suvenýry. Naštěstí místo v našich baťozím je omezené, tak procházíme bez ztráty Rupie.

Takže vycházíme z areálu zahrady, když zrovna kolem jede autobus. Ptám se: "Kendy?" -"Yes" - řidič zpomalí a tak můžeme nastoupit. Za chvíli jsme zpět v Kandy.

Kandy

Po návratu si v Kandy dáváme oběd v restauraci v 1. patře:

• R. nudle za 500 Rs
• já Kottu za 300 Rs
• oba džus z manga po 100 Rs
• R. džus z papayi
• já džus z Wood-applu

Paní vedle u stolu krmí syna rukou z talíře a matlá mu čokoládu kolem pusy.

Protože nás doběhl močový měchýř, scházíme dolu do podzemí na záchody. To už ani není 5. cenová. Jsme rádi, když jsme z nich venku.

Z restaureace jdeme k jezeru Bogambara a ke chrámu s Buddhovým zubem. Dříve byl vstup na nádvoří povolen všem, nyní je potřeba zaplatit a nechat se podrobně prohledat. Možná za to může pokus vyhodit chrám do povětří v roce 1998. Vstup je zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. I když opatření chápeme, nechceme se nechat prohledávat, a tak jen procházíme kolem chrámu z venku.

Kolem chrámu jsou stanky s lotosovými květy a jasmínem. Lidi je kupují a nesou dovnitř, aby je položili do svatyně a tak si zajistili dobrou budoucnost.

Čuchám si k lotosovým květům, ale jsem napomenut - prý se to nesmí, je to jen pro Buddhu, asi bych mu to vyčuchal. Ale prodavač nám aspoň věnuje několik bílých květů jasmínu.

Stůpa na kopci

Jdeme do kopce k obřímu Buddhovi a jeho stůpě. Chtějí vstupné 500 Rs, ale když zjistili, že jsme přišli nahoru pěšky, dali nám to za polovic. Zouváme si boty (to se musí) a bosi pokračujeme ke stúpě. Na schodech potkáváme Čechy - kluk s holkou. Buddha je dutý a dá se vyjít asi do půlky Buddhy. Je odtamtud krásný výhled na Kandy.

Cestou zpět se stavujeme v obchoďáku a kupujeme mango, woodaple, passion fruit (=maracuya) a pražené tmavé curry.

Procházíme tržiště, potkáváme se opět s prodavačem Kumarem a kupujeme od něho:

• 2 x BOPF
• 1 x směs
• vanilkové lusky (usmlouváme cenu z 3000 na 2500 Rs)

Vracíme se na ubytko, plánujeme další pobyt na SL a proto prodlužujeme ubytování o 1 noc, abychom příští den mohli navštívit dvě zajímavá místa severně od Kandy:

• Sigiriya
• Dambula

5.11. pondělí - Sigiriya, Dambula (bus)

Výlet do Sigiriya

Přímý autobus nám jede v 7:30, cestujeme asi 70 km od Kandy.

Vystupujem a mrholí. Váhali jsme mezi dvěma možnými variantami: Buď jít přímo až na vrchol Sigiriye (za což se platí), nebo vylézt na Pidurangalu, což je kopec naproti Sigiriyi a Sigiriyi si tak prohlédnout v celé její kráse ze strany.

Nakonec vyhrál přímý výstup na Sigiriyi a myslím, že to byl adobrá volba.

Jdem kolem kanálu s cedulkami, že se tam nemáme koupat, že tam jsou krokodýli.

Přicházíme ke vstupu, samotná Sigiriya není moc vidět, je v mracích.

Lístky kupujem v muzeu. Projdem vstupem a pořád mrholí. Kolem pobíhají opice.

Před vstupem skalní branou po levé straně na kameni varan, maskovaný tak, že ho skoro není vidět, a jeskyně, která není.

Stoupáme nahoru.Přestalo pršet.

Po další kontrole vstupenek stoupáme spirálovým kovovým schodištěm

Nástěnné malby prsatých žen, skála vyleštěná (kdysi) jako zrcadlo, zákaz focení. Spirálovým schodištěm sestupujem doleji a pak stoupáme na plošinu pod hlavním vrcholem. Pod nynější cestou je vidět původní cesta, která byla určena patrně pro sebevrahy.

Koukáme na Pidurangalu naproti.

Stoupáme po úzkých kovových schodech až na vrch, docela dost lidí, v sezóně to musí být masakr (a prý je).

Nahoře rozhled a zbytky paláce s trůnem

Jdem dolů, nahoru jdou srílančanky, některé bosy.

Na schodem mi pózuje sama od sebe jedna srílančanka s deštníkem, tak fotím.

Scházíme zpět dolů. Skoro dole je odbočka do džungle k nějakým vykopávkám (píšou 700 m, je to víc), tak jdem. Je vedro a dusno. Je to nekonečné, na konci skoro nic není (vykopávky z -5000 let), tak se vracíme.

V džungli něco silně syčí, vzpomínáme si, že na Srí Lance žije spousta jedovatých hadů, což zrychluje náš krok.

Docházíme skoro ke vstupu, začíná krápat, schováváme se pod strom a začíná slejvák. Japonci se fotí a vyráži na Sigirii. Chudáci. Čekáme asi půlhoďku, déšť se trochu zmírnil, tak vyrážíme.

Dojdem na autobusovou zastávku, jako obvykle, aniž bychom to plánovali, za 3 minuty nám jede autobus, tak jedem do Dambully, prohlédnout si jeskynní chrám Pereniya. Nevystupujem v centru , ale až na konečné. Ptáme se na spoj k jeskynním chrámum Pereniya, průvodčí a paní nám ukáží autobus, hned nasedáme , je narváno, za chvíli jsme tam, vystupujem, ani jsme nestačili zaplatit. Nestíháme koupit ani jídlo.

Golden Temple Pereniya

Zato nás skásnou cestou na záchod o 2x100 Rs, kde se přestrojujem do oblečení hodícímu se k Buddhovi. Pak jdem a jdem až k pokladně (je to dost daleko), stále prší. Vstupné je mastné.

Nahoře musíme zout boty a ponožky, ale nesmíme s nimi dovnitř. Tak si je chcem nechat před vchodem, to by nám je prý sebrali opice, tak musíme do placené úschovny bot (2x50Rs). Jdem dovnitř bosky v dešti, u vchodu nerudní mnichové.

Je tam asi 5 jeskyní s Buddhou 100x jinak. Žádná sláva.

Před jednou jeskyní nás staví mnich, kolem ruky nám zavazuje náramek (pár nití) a dobu něco mumlá. Když skončí, poděkuju a on ukazuje na talíř, kde jsou "dary", ať taky něco zaplatím. Jdu pryč, protože jsem se o nic neprosil, navíc mnich je víc bysnysmen než mnich. Ani v ostatních jeskyních dohromady nic není, tak vyzvedáváme boty a na mokré nohy natahujem ponožky a boty.

Jdem dolů, skoro už se stmívá, přemýšlíme, zda se dostanem zpět do Kandy. Ptáme se na zastávku, ukazují nám je. Když tam dojdem (200m), je tam mladý budhistický mnich s dětmi - studenty buddhismu. Ptáme se, zda jsme správně. Říká že jo a přijíždí autobus. Je plný a vypadá, že už nebere. Mnich něco na ně zavolá, bus zpomalí a vezmou nás. Konečně sympaťák mnich. Autobus je soukromý, skoro nikde nestaví, je o něco dražší, ale dostáváme se zpět do Kandy.

V autobuse pro nás sklopí prostřední sedačky (v uličce) a jedem, jen musíme vstávat, když průvodčí prochází dozadu. V buse jede z televize nejdřív pop-music, pak motlitby.

Přijíždíme potmě, stavujem se v hospůdce blízko nás (Rice & Curry + mango džus) Jdem dom. Pořád prší. Jdem spát.

6.11. úterý - cesta do Nuwara Eliya (vlak)

Přesun do Nuwara Eliya [Nurélija] - 1900 mnm

Tuktukem s Kumarem tuktukářem na nádraží, máme čas, kupujem lístky do 2. třídy do Nanu Oya (protože přes Nuwaru vlak nejezdí). Kupuji vodu a jdem do placené zóny nádraží, štípnou nám lístky.

Potřebuju na záchod, jde se tam otevřenými dveřmi z čekárny.

Pak jde Renďa, všímáme si, že mají ještě jedny záchody jen pro turisty.

Kupujem palačinky, mňam

Vlak má půlhoďku zpožďo na příjezdu a přibývá lidí. Chlapík na peróně se dává do řeči, časem mi ukazuje spodek nohy s něčím ošklivým a chce po mně peníze na léčení.

Přijíždí vlak, dvojka je hrozně nacpaná, tak jdem do trojky, kde si sedáme. Úsměvy všude. U okna sedí povedená starší dvojka, která se pořád futruje. Pan si po dobré svačince rozbalil balíček s betelem a pustil se do něho. Dělá to asi často. Je to vidět na jeho zubech.

Spolucestující jsou pastvou pro fotografa - jeden (jedna) vedle druhého. Ale je mi většinou blbé fotit je přímo do obličeje, tak nenápadně fotím telefonem od boku. Směr odhaduju. Všichni spolucestující jsou milí a skoro pořád se usmívají. Některým chybí dost zubů.

Občas odbíhám fotit ke dveřím vlaku. Renďa na mé místo pouští tatínka od rodiny, která sedí naproti nám. Je mile překvapen. R. dává jejich dětem napít vody.

Výhledy z vlaku jsou úžasné - převažují políčka s čajovníkem, sem tam nějaký vodopád.

V otevřených dveřích vlaku sedí mladý kluk s holkou. Kluk za chvíli tahá betel a připravuje si ho. Nabídne mi, tak to zkouším taky. Nic moc.

Vlakem procházejí prodavači s různými pochutinami. Od jednoho z nich kupujeme mango.

Za chvíli vystupujeme v Nanu Oya. jen vystoupíme, chlapík nám nabízí odvoz dodávkou jen za 200 Rs do N-E, tak jedem (jedem sami - řidič zřejmě někoho přivezl z N-E na vlak a tak si chtěl trochu přivydělat i na zpáteční cestě. (Později jsme zjistili, že běžná taxa za tuto trasu je 500 Rs).

Berem ubytko [Lady Horton Bungalow] a říkáme si domácím o druhou deku, je chladno. Jdem si prohlédnou Nuréliji, jak ji nazývají místní.

Všude v zahrádkách roste durman. Na ulici běhají koně mezi auty. Jsme skoro 2 000 metrů nad mořem a je chladno. Občas prší.

Na tržnici si dávám něco khaki zeleného teplého k pití a smažené sladké něco + pálivou hnědou kouli.

Nakupujem něco na snídani a ovoce, červené banány (jsou dražší, asi dovoz) a mango.

Domácí nám zprovozňuje wifinu. Jdem spát, je chladno.

7.11. středa - Nuwara Eliya

Blízko je nejvyšší vrch Srí Lanky- (2524 mnm), ale nesmí se na vrch, vojáci tam mají radary.

Nuwara Eliya - výlet k vodopádu Lover's leap

Ráno mlha a přeháňky. Jdem podle mapy k vodopádu, vyrážíme v 10:30

Přehlídneme nenápadnou odbočku a přejdeme ji asi o 200m, rozhlížíme se a v dálce vidíme hinduistický chrám. Vracíme se a opět odbočku přehlížíme (stojí před ní tuktuk) S pomocí Mapy.cz ji nacházíme.

Míříme k chrámu. Mrholí.

Za chvilku jsme u chrámu - klasika se sochami hinduistických bohyň a bohů, vše v barvách. Před chrámem stojí velká socha asi Šivy. Zouváme se a jdem dovnitř, zrovna je nějaký obřad.

V lévé části chrámu jsou samé ženy, sedí na zemi a před sebou mají ohýnky. Fotím a filmuju, bez problémů.

Venku před chrámem mokrýma noham vklouzáme do ponožek a do bot. Jak se časem ukáže, R. i s přisátou pijavicí.

Pokračujem po silnici , po cestě mijíme minichrám se sloním bohem Ganéšou, fotím lidi. Babka chce za focení peníze.

Pokračujem čajovými plantážemi k vodopádu. Cestou chatrč v poli se satelitem. Pak nás dojdou 2 neodbytní kluci a loudí všechno, co máme - berou cokoliv. Musím na ně zvýšit hlas.

Vodopád je pěkný, kolem je vodní tříšť, takže se blbě fotí.

Cestou zpátky potkáváme tuktuky, které se s pohodlnějšími turisty kodrcají skoro až k vodopádu.

Trháme čajové lístky. Večer z nich zkoušíme vařit čaj, nic moc.

Dojdem k čajové továrně, ale je zavřena, je svátek. Zrovna (jako obvykle) jede autobus zpět do N-E, tak jedem.

Kupuju SD kartu 32 GB na autobusáku (5800 Rs).

V obchodě mají obrazy různých Hindu svatých, i Krista.

Jíme v arabsko-hindské restauraci Rice & Curry, 650 Rs za oba, hovězí maso ze stoleté krávy, majitel ho na chvíli odnáší a vrací nám ho nakrájené, aby se dalo sníst. Naproti u stolu jí chlapík 3 prsty, takže nepotřebuje příbor.

Jdem na autobusák, zrovna jede autobus (jako obvykle), ptám se ho jestli jede k Seetha Eliya, jede, tak naskakujem. Je to neuvěřitelné, jak snadno se na Srí Lance cestuje.

Jedeme k hinduistickému chrámu Seetha Eliya, asi 8 km od N-E. Vystupujem z autobusu, fotíme a začíná pršet.

Zouváme se a jdem dovnitř. Renďa zjistila, že ji krvácí noha a pořád to teče. Musela to být pijavice, ale neviděli jsme ji.

Uvnitř platíme 100 Rs vstupné. Hinduistický brahman se ptá na naše jména, pak něco hodí na talíř, zapálí a s kouřem odchází něco mumlat. Pak se vrací a dává nám něco v kalíšku (já, neznaje účel, si to mažu na sebe), ale mělo se to vypít. Dostáváme červené tečky na čelo. Dávám mu 100 Rs dar.

Indický turista mi vykládá příběh Rámy, Síty, Hanumana a Rávany:

Ráma si vzal Sítu, ale intrikami byli vyhnáni z paláce, žili na venkově. Zlý duch Rávana unesl Sítu do tohoto chrámu a držel ji tam v zajetí. Opičí král Hannuman to vypátral, řekl to Rámovi a pak společně zvítězili nad Rávanou a Sítu osvobodili.

V chrámu je stopa Hannumana označena žlutým kroužkem. Lidi sem jezdí uctít ji i z velké dálky (např. z Indie)

Pořád leje, obouváme mokré nohy do bot vycházíme z chrámu a zrovna jede autobus (nečekaně :-), tak se vracíme do N-E.

Kupujem jídlo na večeři a snídani. Také kupujem na tržišti ovoce, ani nevíme, co to je. Renďa kupuje Cocoa mysle si díky výslovnosti prodavače, že je to nějaký divný kokos. Ukáže se, že to je kakaový bob. Jdem zpět na ubytko.

Nikde na chodbě není světlo, ale v pokoji jo. Opět zprovozňuji WiFi, abychom zjistili, co jsme nakoupili. Pak koupené ovoce ochutnáváme, kakaový bob porcujeme a ochutnáváme syrové kakao. Chutná jako 99% čokoláda, takže žádná velká sláva.

Platíme za 2 noci 6 000 Rs a jdem spát.

8.11. čtvrtek - cesta do Ella (vlak)

Přejezd do Ella

Ráno balíme, je nejlepší viditelnostza celou dobu. Tuktukem jedeme za 500 Rs na vlak.

U pokladny před námi skupina Číňanů. V pokladně prodávají jen 3. třídu, za 2x80 Rs.

Jdem na nástupišti dozadu, protože tam bývá 3. třída.

Přijíždí minivlak se 3 vagóny, 1 vagon je 1. třída, 1 vagon jsou zavazadla a zbývající vagon je označen jako 2. třída. Vlak je plný. Nastupujem tam, kde je volno, je to 1. třída a mají sedadla proti směru jízdy, tak zas ven. Zbývá jen vagón označený jako 2.třída. Baťohy necháváme u dveří a sedám do otevřených dveří, jak je místním zvykem. Přistupují 2 Švýcarky a 1 Tamil s těžkými pytli něčeho zeleného.

S Tamilem se dělíme o místo ve dveřích. Fotím. Vlak vyráží směr Ella.

Cestou jsou výhledy do hlubokých údolí.

V Haputale Tamil vystupuje a do plného vagónu přistupuje ještě asi 100 Tamilců. Držíme si místo u dveří.

Pak v Baduwella přichází monzunový déšť, během chvilky jsou z potoků veletoky. Zavíráme dveře vlaku, aby na nás nepršelo.

Před Ella déšť přejde a už neprší.

Ella

Jdem na ubytko [Green Village Guesthouse], které jsme si přes internet zamluvili z minulého ubytka. Na Booking.com mají blbě souřadnice, takže přijdem o kus jinam. Původně jsme šli správně a měli jsme to asi 200m, ale kvůli Bookingu jsme se vrátili na hlavní silnici a šli blbě. Když už se nám to nějak nezdá, ptáme se a místní pán nám říká, že nejsme první, kdo hledá ubytko Green Village u nich - na druhé straně údolíčka.

Abychome se nemuseli vracet, pán nás zavede na naše ubytko přes kus džungle v údolí.

Vítá nás majitelka a já setřepávám jednu pijavici z ruky a druhou z trička. Nechce se pustit, potvora.

Dostáváme čaj, ubytováváme se, hezký výhled na údolí a na Ella rock. Jen trochu opar. Paní nám dává ručně malované mapy okolí.

Máme sousedy. Opice. Běhají po okolních stromech i po střeše. Paní domácí nás varuje, ať nenecháváme nic venku, protože opice trpí kleptománií. V okolí rostou chlebovníky, na kterých dozrávají obrovské plody.

Jdem se projít po Ella, samé bledé tváře a obchody a restaurace pro turisty. Je to víc pro turisty než pro místní, byla tam jen 1 normální místňácká hospoda a skoro žádný krámek.

Jdem směrem k čajové továrně namalované v mapě. Nikde není, tak to otáčíme do kopce nahoru. Pak továrnu uvidíme, je na protějším kopci asi 5 km od nás. Malované mapy ...

Vypadá to na déšť, tak se vracíme dolů směrem k ubytku. U krámku s potravinami se zastavujem nakoupit vodu a čaj BOPF, k jídlu zde nic nemají.

Mezitím začíná pršet, tak zůstáváme na lavičce před obchodem. Spouští se monzunový déšť a silnice se mění během pár vteřin na říčku. Jsme v suchu pod střechou prodejničky. Po čase to vyplaví i prodejnu, kde jsme předtím nakoupili a voda vytéká z prodejny na ulici, holky prodavačky s košťaty pomáhají vypudit vodu ven.

Po hodině déšť poleví a my se vracíme na ubytko.

Večeříme kakaový bob, čokoládu a moravskou meruňkovici, protože nic jiného nemáme.

9.11. pátek - Little Adam's peak a 9-obloukový most

Little Adam's peak a 9-obloukový most

Cesta po silnici a pak pěšinou na Little Adam's peak je pohodlná, díky tomu je všude spousta turistů.

Cesta se vine mezi čajovníkovými políčky, kde potkáváme falešné sběračky čaje, které sbírají, jen když jdou kolem turisti a nechávají se za peníze vyfotit. Když nefotíš, tak zas natrhané lístky čaje zahodí.

Na prvním vrcholu stojí zastřešená socha Buddhy a my potkáváme skupinu několika Čechů, ale nejsou družní a nechtějí se bavit, tak si jich nevšímáme.

Little Adam's peak má 3 vrcholy, připomínající troj-hrbého velblouda. Na 3. vrchol nedojdeme, protože jde déšť a nestojí to za to, údolí se zatáhlo mrakem.

Scházíme dolů, pozorujeme papoušky a přicházíme k malému chrámu, kterému vévodí Ganéša. Odtud scházíme ještě níž, až k mostu a čekáme na vlak, což je tady něco, na co stojí zástupy lidí s připravenými fotoaparáty. Abychom zapadli, připravujeme fotoaparát. Fotím krásné červené kytky a malinkou veverku na střeše.

Vlak je tu, tak fotíme a pak scházíme až dolů k mostu, a za ním se vracíme džunglí mezi obrovskými stromy a liánami zpět do Elly.

Cestou fotím první houby, na které jsem narazil. Hojně tam roste Měcháč písečný (Pisolithus arrhizus), který u nás zrovna hojný není. Nejhezčí je, když se rozřízne a ukáže jakoby barevně mramorovanou vnitřní strukturu.

Další houbou je něco z okruhu Holubinka sesterské (Russula sororia) a nějaký ryzec. Z botaniky nás zaujala mimóza.

Když vyjdem z džungle, hledáme něco na oběd a já nacházím pod kalhotami pijavici. Po posolení se pouští, ještě se naštěstí nestačila pořádně přisát.

Oběd v restauraci dražší, ale výborný: R. si dává smažené nudle, já vegetable Rice & Curry, servírovaný na banánovém listu. Oba si pak k pití dáváme džus z papayi, celkem platíme 1800 Rs.

Dole ve stánku kupujeme trs banánu za 100 Rs a mango za 100 Rs. Prodavači se líbí R.

Jdem na bydlení a spát.

10.11. sobota - Ella - Ravana falls (bus)

Ella - Výlet k vodopádům (Ravana falls)

Ráno snídaně od paní domácí v 06:30, balíme a batohy necháváme u paní domácí.

Jdem na křižovatku, za 1 minutu (jak už to tak bývá) jede červený autobus naším směrem(2x30 Rs).

Vystupujeme u vodopádů, kolem pobíhají opice, jedna z nich mi pózuje, takže tahám foťák a fotím. Vodopády jsou mohutné a pěkné, jenom mají na focení blbé světlo kvůli velkému kontrastu osvětlených a neosvětlených míst. Co se dá dělat.

Žebračka betelačka

U stánku si dáváme mango s chilli a je to výborné.

Čekáme necelých 10 min na autobus a vracíme se do Ella. Bereme to přes na nádraží, koupit lístky na vlak a pak se vracíme na ubytko, kde se poflakujeme, než nám pojede vlak v 11:57.

Platíme za 3 noce + snídaně 7 500 Rs.

Přesun do Haputale (vlak)

Sedíme před nádražím a čekáme na vlak. Sympatický vlasatý taxikář se nás snaží ukecat, abychom místo vlaku jeli s ním do Haputale za 5000 Rs. My už ale máme jízdenky za 2x60 Rs. Snaží se, my nechcem, ale je to celé v pohodě, smějeme se.

Vlak volný, fotíme se ve dveřích, v okně pod.

Vystupujem v Haputale na nádraží, cestou muslim z betelovou pusou u obchůdku, usmívá se na nás, tak s ním kecáme. Nějak si nás zapamatoval a další dny nás už z dálky s úsměvem zdravil.

Ubytko v Haputale [The Mist Holiday Bungalow]: pán je sympaťák, pracoval jako businesman v Colombu, ale vloni tu koupil tento penzion a teď žije tady. Děti mu studují, ale aby mohl syn studovat v Austrálii, musel předložit, že má asi 50 mil Rs.

Domácí pán nám radí na zítra autobus v 7:30 na Lipton Seat, který jede až nahoru, nemusí se do Dambatene a pak 7 km pěšky.

Jdem do centra zjistit, odkud pojede zítra autobus. Cestou si dáváme jídlo v restauraci.

Jdeme kolem hinduistického chrámu, občas u něj zastaví autobus a průvodčí vyběhne hodit nějaké peníze do kasičky před chrámem.

Kupuju žabky za 170 Rs.

Jdem se projít po silnici směrem na Dambatene a Lipton seat, potom pěšky k továrně na čaje, kupujeme čaj, dáváme si po šálku a jdem zpět.

11.11. neděle - Haputale - Lipton Seat

Haputale - Lipton Seat

Autobus v 7:30 až pod Lipton seat, bílý soukromý, za 2x150 Rs. Jedou i děti do školy - nedělní škola v Dambatene.

Úzká silnička ani ne pro 1 autobus, občas se vyhýbá autobus s tuktukem. Řidiči jsou šikulové.

Nahoře vystupujeme a mezi čajovníkovými plantážemi jdem asi půl hoďky (kocháme se) - 1,5 km - nahoru na Lipton Seat. Cestou si R. chce půjčit pytel na čajové lístky, který se tam povaluje, kvůli fotce, ale přiběhne chlapík a myslí, že mu ho chceme odnést, tak nám ho bere.

Na vrcholu je socha Liptona s lavičkou, dolů ale není moc vidět, je opar, občas se to na chvíli roztáhne, ale ne moc.

Kus od nás sedí 2 mladé češky a vypráví si o filmech, které viděly.

Mlha se nezvedla, tak se zvedáme i my a jdem dolů. Stavujeme se v tamilské vesnici, vaří se tam před domem ve velkém kotli, děti mají soply u nosu a kluci hrají kuličky. Je tam pěkný Hindu chrám se sochami bohů a bohyň, některé vylepšeny tlampačem. Chrám je bohužel zavřený.

Pokračujem cestou dolů po silnici do Dambatene a potkáváme 2 Češky z vrcholu Lipton seat. Nakonec jsou to sympaťandy, jedna přijela z Vídně, druhá z Australie. Platily 500 Rs za tuktuk z Haputale na Lipton seat.

Jdem s nimi až do Dambatene. Tam se dělíme, holky jedou zpět do Haputale autobusem, my jdem na exkurzi do továrny na čaj (za 500 Rs). Chlapík nám ukazuje postup výroby čaje, ale angličtinu dost drmolí.

Jdem z továrny a R. ztrácí hodinky. Kupujeme baštu v místním bufáči (koule a šátečky se zeleninou) a baštíme ji na zídce. Odmítáme tuktuky a počkáme na červený autobus zpět do Haputale za 2x35 Rs. Vracíme se na ubytko. Začíná pršet a já usínám.

Po dešti jdem do města.

a kupujem žabky pro R. za 140 Rs.

Juknem na velké tržiště Ovoce/Zelenina, které je jen v neděli. Ale už je tma a balí to. Vedle obchod s chlastem (Winestore), postávají tam podivné existence, podobně jako jinde na zeměkouli.

Dnes jsem si trochu připálil hlavu, ani to nevypadalo, že to tak peče. R. mi maže hlavu opalovacím krémem. Je to naštěstí jediné mazání krémem za celou dovču.

12.11. pondělí - Výlet do Idalgashinna, Bandarawella (vlak, pěšky, bus)

Výlet do Idalgashinna

Snídáme se spolubydlícími Němci. Němec se ptá domácího na nového presidenta. Pan domácí říká, že jsou u nich všichni politici jen kvůli penězům. Zní mi to nějak povědomě...

Pan domácí nám také poradil pěší výlet po kolejích z vesničky se jménem Idalgashinna zpět do Haputale.

Jdeme kolem našeho známého betelového muslima na nádraží a odtud jedeme vlakem do stanice Idalgashinna. Pěkné výhledy po cestě, sedím ve dveřích, focení nechávám na zpáteční cestu pěšky. Měl jsem tušit, že se udělá opar a mlžno.

Vystupujem z vlaku. Pomáhám vystoupit starší paní, která mi říka Merci. Odpovídám De rien a paní je z toho celá vykulená.

Vyrážíme po kolejích pěšky zpět. Tím ukořisťujeme první klasické vlakové papírové jízdenky, které se jinak odevzdávají při odchodu z nástupiště. Připomínají mi dětství.

Pěkné výhledy z kolejí, ale zamženo. Podle jízdního řádu nic nepojede, tak nejsme moc ve střehu. Podle trati občas pěšinka, jdu po ni, zastavuju a krok přede mnou vidím poslední metr z hnědého hada, který mi zkřížil cestu. Had se lekl naštěstí dřív, než já a než mi to došlo, zmizel v trávě. Byl hnědočerný, asi 4-6 cm tlustý, jak byl dlouhý - nevím - viděl jsem jen jeho konec. Odteď raději víc koukám, kam šlapu.

Chci fotit foťákem, ale baterku jsem zapomněl v nabíječce. Ale neva, stejně je zamženo.

Docházíme skoro do Haputale, nedojdem až na nádraží, jdem zkratkou na ubytko.

Beru zapomenutou baterku do foťáku a jdem najít něco na oběd.

Po cestě se stavujeme v Hindi chrámu. Boty a deštník necháváme před chrámem. Uvnitř dostáváme další červené tečky na čelo, sladkou vodu do dlaně (už vím, že se má pít) a banány. Kněz Rendě přinesl deštník, který si nechala před chrámem. Kněz obchází s ohněm, pak pouští Hindu motlitbové písně a ženy v chrámu zpívají taky. Některé zpívají trochu jinak, nejsem schopen říct, jestli zpívají falešně, nebo je to 2. hlas. Filmuju a při odchodu posíláme Višnuovi pár rupií do pokladničky.

Oběd: R smažené nudle, já fried vegetable, jíme to dohromady. Personálu se líbí, že máme na čele tečky.

Ty tečky jsme si během našeho pobytu nechali namalovat ještě parkrát. Domorodci to vždycky oceňovali. Překvapilo nás, že to oceňovali i budhisté (kteří na SL převažují), i když se jednalo o hinduistická znamení. Příklad náboženské tolerance v praxi.

Bandarawella

Odpolko jedeme na výlet do blízkého městečka Bandarawella - tam vlakem, zpět autobusem.

V Bandarawella je pěkný mumraj lidí a dopravních prostředků. Přpomíná to fyziku - Brownův pohyb. Občas je to zpestřeno krávou mezi auty, nebo spořádaně čekající na přechodu pro chodce. Procházíme ovocným a zeleninovým trhem a nasáváme atmosféru tržiště.

Jdem na autobusák, nastupujeme do autobusu a před odjezdem z něho pozorujeme mumraj kolem. Pak vyrážíme zpět do Haputale. Tím skončil náš první den celý bez deště.

13.11. úterý - Přejezd k rezervaci Udawalawe (bus 2x)

Ještě jsme posnídali na ubytku na terase a neradi se loučíme s Haputale. Jednak to je daleko autentičtější Srí Lanka než např. turistická Ella, jednak pan domácí byl skvělý a dozvěděli jsme se od něho spoustu zajímavostí o životě lidí na SL.

Před odjezdem jsme ještě stihnuli udělat si krátký výlet k budhistické stůpě na kopci a pak k vysílači mezi čajovými poli. Fotím sběračky čaje, ale jsou daleko a zrovna jdou vysýpat pytle do náklaďáku.

Přejezd k rezervaci Udawalawe

Jedeme autobusem, nadvakrát - s přestupem v Pelmadulla.

Klesáme - sjíždíme ze 1400 mnm. na 300 mnm.

V Pelmadulle vystupujeme z autobusu a čekáme na přípoj do Udawalawe. Jak už to tak na SL bývá, během 10 minut je zde autobus. Je plný. Narvaný. Šíleně narvaný. Batohy se nám už nevejdou dozadu, do zavazadlového prostoru, tak nám je posadili uvnitř autobusu na motor vedle řidiče. My se potácíme kolem řidiče.

Začíná reggae šílená veselá jízda. Svěřujeme se do rukou Buddhy, Višnua, Šivy, Brahmy, Kálí, Lakšmí, Sarasvatí, Ganéši. A dalších bohů, kteří budou ochotni nad námi držet ochrannou ruku.

Kdo zná film s Louis de Finem, jak ho v autě veze šílená jeptiška, tak ve srovnání s následující jízdou se zmíněná jeptiška jeví jako učitelka v autoškole.

Batohy neustále padají na řadící páku, což řidič přede mnou bere jako náramnou švandu a jednou rukou vrací batohy na své místo. Každou chvíli řeže zatáčky v protisměru a autům, která se vynořují proti nám, se vyhýbá s mistrnou elegancí a úsměvem na tváři. Jedem asi hodinu.

Přistoupil nějaký pán a řidiči podal pytlík s buráky. Řidič se za jízdy otáčí ke mně a buráky mi nabízí, až nás málem srazí s náklaďákem v protisměru. Zase úsměv od ucha k uchu.

Vystupujem na Udawalawe junction a řidič s průvodčími se s náma přátelsky loučí.

Přicházíme do penzionu u křižovatky na Udawalawe [Eagle Safari Family Bungalow], 10 USD za 2 noci pro oba. Domlouváme safari na zítra za 2x 5500 Rs.

Jdem si prohlídnou Thimbolketiya, jak se jmenuje městečko, kde nocujeme. Kupujem vodu, jídlo na zítra (které si pak zapomeneme vzít) a malou placičku místní kořalky Arak.

Pokojík v penzionu nemá v oknech sítě proti hmyzu, tak máme zavřeno a pouštíme větrák. Je vedro a dusno. A na stěně leze ještěrka. Ochutnáváme Arak, je to docela pitelné. Chutná trochu jako vaječný likér. Je tam jen pár hltů.

14.11. středa - Safari Udawalawe, Přejezd do Matary (bus 2x)

Safari Udawalawe

Odjíždíme jeepem v 5:30, sami, o kus dál přistupují kluk a holka z Portugalska, jedem ve čtyřech.

Safari je úžasné. Narozdíl od profláklejších rezervací tam není moc jiných aut s turisty a tak je to celé takové v poklidu.

Máme štěstí, náš řidič a průvodce v jedné osobě je znalý a tak vidíme asi maximum, které se vidět dá. Slony máme doslova na dosah ruky včetně jejich mláďat. Sloni jsou v pohodě a tak my taky. Divoké vodní buvoly sledujeme z větší vzdálenosti, protože se ráchají ve vodě a bahně.

Krokodýla také raději pozorujeme z uctivé vzdálenosti.

Dalšími obyvateli, na které v Udawalawe narážíme, jsou opice, různí ptáci a chameleon.

Prohlídka rychle uteče. Konec safari je v 10 hod. Snídáme v penzionu a zjišťujeme, že už tam nemáme moc co dělat, tak platíme ubytování (jeden placený den nevyužíváme) a vybíráme, kam se posuneme dál. Vyhrává Matara - město na jižním pobřeží. Takže opouštíme penzion a jdem na autobus do Matary.

Přejezd do Matary

Má jet přímý autobus, ale průvodčí autobusu, který tam přijel, nás přesvědčuje, že žádný přímý nejede a ať jedem s nima. Tak jedem. Autobus jede do Embilipitiya. Tam nám za chvilku jede přípoj na Mataru. První autobus nás kvůli místu nebere, další jede za 5 min a jedem.

Vystupujem v Mataře na autobusáku u visutého mostu. R. má špinavý baťoh - nestihli jsme ho trochu obalit a v zavazadlovém prostoru byla špína.

Hned u autobusu se nás zmocní tuktukář, chce 450 Rs na ubytko v části Matary, která se jmenuje Pohlena, dohodnem se na 350 Rs, nasedáme a jedeme.

Řidič to nemůže najít, ale máme telefonní číslo, nějaký pán s kolem tam volá a vysvětluje tuktukáři, kde to je. Tak to nakonec najde [W05 Pohlena].

Pán domácí nám nechává vybrat ze dvou pokojů. Jedenm z nich má koupelnu / záchod venku a hlavně nemá umyvadlo. Tak berem ten druhý.

R. nechává můj pas v prvním pokoji domácímu, což mne pak v noci, když se probudím a uvědomím si, že ho může zašantročit, trochu poděsí.

Jdem se vykoupat, pláž asi 2 minuty od ubytka, voda teplá jak ve vanně a krásně čistá. Chodí sem hlavně místní, což nám vyhovuje.

Dostáváme od domácích k večeři Rice & Curry a jdem spát.

15.11. čtvrtek - Pohlena beach v Mataře

Pohlena beach v Mataře

Ráno jdem k moři fotit, pak doma domácí snídaně - 2 x 2 placky, banány. a čaj.

Půjčujem si od pana domácího brýle se šnorchlem a jdem na pláž.

Nejřív to zkouší R, pak i já.

Pak R. přibere do party instruktor Chaminda (učí tam skupinku Němců šnorchlovat) a ukazuje ji želvu přes metr dlouhou. R. ji hladí a dává mi brýle, tak si ji hladím taky. S Chamindou si pak asi půl hoďky povídáme, nebo spíš posloucháme a on povídá o svém životě.

V poledne prcháme na ubytko, abychom se nesesmahli (pro mne lepší varianta než se natírat opalovacím krémem). Cestou kupujeme betel zabalený v novinách. Zkoušíme betel, máme červené jazyky. Trochu se mi houpe žaludek, usínám.

R. komunikuje přes WU s Gabčou.

Za 2 hodiny se probírám, kromě spánku jsem betel nijak nepocítil. Dáváme procházku po Mataře.

16.11. pátek - Výlet do Galle a Unawatuna (vlak, tuktuk,bus)

Výlet do Galle [Góle] a Unawatuna

Berem jen červený telefon, na Mapy.cz nejde GPS. Restartuju telefon a zmizí ikony Mapy.cz, Total commander a další.

Jdeme na vlakové nádraží a nasedáme do vlaku. Původně máme namířeno do Unawatuna.

Spolucestující slečna ve vlaku říká, že Unawatune ještě není, my se bohužel díváme na opačnou stranu, než byla zastávka, takže ji přejíždíme a vystupujem až v Galle. Lístek máme jen do UW, takže při odevzdávání lístků na nadraží děláme jakoby nic a drze procházíme. Naštěstí zrovna tento výběrčí byl docela laxní. R. se stejně chtěla do Galle podívat.

Začíná lehce pršet. Chvíli čekáme a pak vyrážíme k pevnosti. Nikde nic nevybírají, tak vcházíme do pevnosti (ze které už zbyly jen hradby) a obcházíme hradby kolem pobřeží. Fotíme leguána.

Profesionální fotograf fotí mladý pár (ona celá ve žlutém), asi snoubenci. Fotím taky a přejem hodně štěstí.

Opouštíme pevnost, jdem kolem soudu, kde je spousta lidí - příbuzní obžalovaných.

Přicházíme na tržiště, kde paní krájí jackfruit a prodává kousky. Paní z davu nám dává ochutnat a říká, že tento kus je ještě moc mladý a nezralý. Pak pokračujeme na rybí tržiště, kde prodávají ryby nejrůznějších tvarů a barev.

Proplétáme se mezi tuktuky a kravami, které klidně pozorují pouliční ruch, a některé z nich ho i umocňují.

U stánků směrem k nádraží kupujem košili a Máťovi tričko.

Na autobusáku se ptáme na bus na Unawatuna, odchytí nás tuktukář a ukecá, že jedem s ním za 450 Rs. Po cestě se ptá, jestli jsme někdy byli v ayurwedické zahradě. Říkam, že ne a on, že nám po cestě ukáže, kde je. Místo toho nás tam ale rovnou zaveze, že na nás počká, ať si ji prohlédneme. Provádí něco jako Ind s dobrou pomalou angličtinou. Vidíme, jak rostou lusky vanilky na liáně.

Ind nás provádí a čím dál míň místo o rostlinách mluví o přípravcích, které z nich vyrábí. Nicméně vidíme pepřovník, kurkumu, zázvor, sladkou trávu a další, které už jsem zapomněl. Ind má depilační vodičku a bez ptaní ji natře Rendě na ruku. Dostáváme šálek čaje a pak nás vede do prodejny. Říkám mu, že jsme se vydali jen na pláž a nemáme s sebou peníze na jeho masti. Dělá jakoby nic, loučí se s námi a asi nadává tuktukáři, koho mu to tam přivezl.

Tuktuk nás veze k plážím v Unawatuna.

Unawatuna - turistické středisko

Pláž je pěkná, dlouhá, s vlnama. Já mám plavky na sobě, R. se jde převlíct na záchod do blízké restaurace. Koupačka je pěkná. Celé je to ale bělošsky turistické.

Já pak odcházím hledat něco místního k snědku, musím dost daleko, kluk mi dělá Rotti s ananasem a medem, vracím se s tím na pláž a tam si dáváme do nosu.

Procházíme po pláži až k budhistickému areálu, lehce se přioblékáme a zouváme žabky a jdem nahoru k stůpě. Kolem stůpy mají pěkný bordel, to jim asi neuctivé nepřipadá.

Za stůpou je pěkný výhled na pláž i na druhou stranu na moře. Vracíme se zpět na pláž vykoupat se.

Čas se chýlí a tak jdem na autobus. Jede za 5 minut.

Zpět jedeme autobusem, kupujem si lístky do čtvrti Pohlena, ale omylem přejíždíme až do centra Matary. Jdem až na most Mahanama, pak se vracíme pěšky na ubytko. U nádraží se stavujem v bufetu na Rice & Curry, tentokrát je s rybou. O lžíce si musíme říct, místní jedí třemi prsty. Je to jedna velká porce pro dva. Chválíme to paní prodavačce a ta přidává rybu. Chce 100 Rs, dáváme ji 150 Rs.

Mezitím se setmělo, je čas na návrat. Protože nás vypekl telefon s navigací, neriskujeme a jdem na jistotu, abychom ubytko potmě našli. Takže místo 3,5 km (což by byla nejkratší cesta) ujdem asi 5km. Domácí se další den diví, že jsme to šli pěšky.

17.11. sobota - Matara - Pohlena

Matara - Pohlena

Procházíme pláží dozadu, kde jsou luxusní hotely a prohlížíme pláže. Je brzo a nikde nikdo není. Trochu brouzdáme Matarou a vracíme se na "naši" pláž.

Jsme jediní bělokožci. I když už taky moc bělokožci nejsme.

Přijíždí autobus a vystupuje z něho školní výprava. Děti asi mají uniformy, protože oblečení je bílé a stejné. Pančitelka velí a děti vhíhají do moře a koupají se.

Trochu nás zarazilo, že se koupají oblečené, ale - jiný kraj, jiný mrav. Nakonec se trochu smočila i paní učitelka.

Když se děti vydováděly, bez převlečení z mokrých šatů odchází zpět do autobusu, který je odváží.

18.11. neděle - Matara, Přesun do Negombo (vlak, bus, tuktuk)

Dopoledne naše pláž

Je tam instruktor Chaminda, který nám předevčírem ukázal želvy. Je monologista, tak nám ve vodě povídá a povídá. Dělal v ochrance krále v Saudské Arábii. Má také ubytko blízko pláže. Zachránil Francouzku, kterou proud stáhl na moře.

Takže od Chamindy dostáváme instruktáž, co dělat, když vás mořský proud odnáší od břehu na širé moře. Podělím se, kdyby se vám to taky někdy stalo:

Je potřeba plavat bokem a nesnažit se překonat proud snahou plavat ke břehu. Když budete mít štěstí, doplavate do míst, kde už ten proud není tak silný a pak se teprve dá plavat ke břehu.

Chaminda odchází, aby se věnoval německým turistům a vydělal si tak nějakou tu rupii. My užíváme sluníčka a moře.

Čas rychle plyne a my nevíme, kolik je vlastně hodin. Ptám se nějakého bělošského páru, který leží na pláži vedle nás, kolik je hodin (anglicky). Pán mi odpoví (franzouzsky - Francouzi přece nebudou mluvit anglicky, že) "Onze heure". Tak mu odpovím "Merci beaucoup" a pána to trochu rozhodí. Do té doby si myslel, že mu na dece nikdo nerozumí (ne, že bych poslouchal, natož rozuměl. Ale to on neví).

Vracíme se z pláže "dom". Loučíme se se sympatickými domácími a domlouváme tuktuk na vlakové nádraží.

Přesun Matara-Negombo (vlak, bus, auto)

V poledne jedeme tuktukem za 2 x 300 Rs na vlak, který má jet až do Negomba. Na nádraží čekáme, než otevřou okénka s pokladnami. Dvojka v pohodě, u okénka na 3.třídu je fronta místních. Na nástupišti kupuju sladké Rotti a vodu.

Přijíždí vlak. Máme pěkné místo ve 2.třídě. Vlak se za chvíli docela plní.

V Galle přistupují Čech a Slovenka, sedí naproti, tak povídáme.

Vlakem chodí nejdřív slepec, pak mrzák, kterému kus ruky visí jen na kůži. Něco mu dáváme, ale moc se radši nedíváme, není to pěkný pohled. Přijíždíme do hlavního města Colomba, z vlaku se díváme na předměstí - jsou šílená, bídné chatrče, jaké jsme tady dosud neviděli a velká bída i na SL poměry. A taky paneláky, mrakodrapy a paláce. Fujtajbl.

V Colombu vystupujeme, hledáme přípoj na Negombo, jeden má jet za 4 min., druhý za hodinu. Lítáme s batohy na zádech sem tam, nakonec najdeme infopanel s čísly nástupišť, zdá se, že jsme na správném nástupišti. Ptám se nádražáka, zda jsme správně. Říká, že jo. Ale za chvíli přichází, že dnes žádný vlak do Negomba nejede, že něco dělají na kolejích.

Vycházíme a nemůžem najít, odkud jede bus do Negomba. Posílají nás sem a tam, stmívá se a začíná pršet.

Nakonec jedem minibusem směr letiště, je klimatizovaný a je v něm zima. S průvodčím je těžká domluva, skoro neumí anglicky. Platíme nehorázných 2 x 300 Rs + 2 x 150 Rs za batohy. Průvodčí nám říká, že od letiště jede autobus do Negomba.

Zjišťujem, že pojedem přes Katunayaka autobusové nádraží, tak tam vystupujem (protože už jsme otamtud jednou jeli do Kandy), ale opět nemůžem najít bus do Negomba. Nakonec uvěříme tuktukáři, že je neděle a už nic nejede a jedeme s ním za 500 Rs (nechce smlouvat) na ubytko do Negomba. Ještě, že mám mapy.cz, ukazuju mu, kam chcem jet, říká, že to tam zná a ví, kam jet. Kontroluju ho podle map a vidím, že jede k nádraží. Tak ho naviguju sám, až to najdem. Zapomene zastavit, když mu říkám, tak o kus přejedem. Ale neva, jsme 100m od ubytka [Golden Gate].

Paní domácí už na nás čeká, je príma a pokoj taky, jenom trichu vymražen klímou (náš první pokoj s klímou na Srí Lance). Tak ji vypínáme a jdem se najíst do hospody, kterou nám poblíž doporučila paní domácí. Výborné Rice & Curry, doplňujeme ho zmrzlinou. R. má trochu strach ze zmrzky, ale nic nám to neudělalo. Cena za oba 680 Rs, nechávám 800 Rs, protože to byla bašta a slušné čisté prostředí. Jdem spát.

19.11. pondělí - Negombo, Odjezd na letiště

Dopoledne procházka po Negombo

Jdem po hlavní třídě až k pevnosti.

Cestou R. kupuje košili pro Máťu.

V pevnosti je vězení, před ní stojí spousta lidí, asi návštěvy vězňů.

Obcházíme pevnost zleva a přicházíme k moři. Všude se hemží spousta rybářů, kteří chystají sítě a lodě. Vylovené ryby se suší na slunci přímo na zemi.

Někteří rybáři loví do sítí přímo u břehu. Moře tu asi oplývá hojností ryb.

Rybářům asistují bíle volavky a je vidět, že jsou na sebe vzájemně zvyklí.

Rybáři vyrážejí na može v loďkách s plachtou, v jakých pravděpodobně vyráželi na lov už jejich prapředci.

Přicházíme na rybí trh, kde panuje pěkný mumraj. Nakupují jak prostí lidé, tak zřejmě i velkoodběratelé. Na stáncích je všude kolem vidět spousty ryb všech tvarů.

Mořské štiky. Rejnoci. Krabi. Obrovského mečouna (kolem 3 metrů dlouhého) právě dva chlapíci nakládají do auta.

Pokračujem za tržiště do míst, které jsou na mapě označeny jako pláž. Jsou tam rybáři a turisti z autobusů. Také suší ryby. Průvodci vykládají turistům užitečné informace. Rybář kadí rovnou na břehu. Koupat se tam asi nebudeme.

Hledáme hinduistický chrám, který je na mapě. Nacházíme jich několik, ale všechny jsou zavřené. Oknem nakukujeme do základní školy a holčička, která se ve škole očividně nudí, se na nás usmívá.

Na křižovatce řídí dopravu sám Ježíš na vysokém podstavci. Docela mu to jde.

Také hledáme, kde by nám vytisknuli letenky, pro jistotu, máme je jen v telefonu a jeden nikdy neví. Asi na 5. pokus najdeme krámek, kde nám to vytiskli.

ATM nedává peníze - invalid card. Ani spořka, ani M-bank.

Jdem k nádraží, ATM, to samé. Trochu znejistíme, co se děje.

Jdem na ubytko a pak na druhou stranu k budhistickým chrámům. Přicházíme ke zdi lemované černými slony (kamennými) a za nimi se na nás dívá obrovský Buddha, který stojí na obrovském pódiu, pod kterým otvírá tlamu nějaká příšera (také kamenná). Za Buddhou je typická stúpa. Areál si prohlížíme jen přes plot a jdeme dál.

Začíná pršet a tak se schováváme pod nejbližším přístřeškem, což (jak zjišťujem) je bufet, tak kupujeme lívance a džusy (R: avokádo, já: papája). Bašta jako vždycky.

Pak se vracíme na ubytko, po cestě nacházíme fungující ATM, berem 2200 Rs jako jistotu, tak jdem ještě nakoupit nějaké dárky.

Odjezd na letiště

V 17 hod odjíždíme autem, které nám zajistila sympatická paní domácí, na letiště. Řidič si řekl o 503 Rs, dáváme 550 Rs. Řidič byl budhista, manželka křesťanka, mají na palubce Buddhu a panenku Marii.

Na letišti mají před odevzdáním zavazadel ještě security check. Jedu v kraťasech a košili a žabkách. Ptají se, jestli mám opasek, tak vyhrnuji košili. Smějí se.

Na letišti je vše nehorázně (několika-násobně) předraženo. Propašujem vodu do letadla.

20:20 odlet

V Kataru pěkné, pohodlné a přehledné letiště, s krásným moderním interiérem. Jdeme kolem obří sochy, která nám připomíná Hurvajze. Ve spodní části má klouzačku pro děti.

Mají plán letiště, tady stojíš, toto jsou časy k jednotlivým terminálům a gejtům (češtino, sorry). Nejdelší je 9 minut. Krása.

Pak už jen pohodlný let do Prahy a cesta autobusem na hlavní nádraží a vlakem dom.