Srí lanka

Čaj na Srí Lance

Na SL se dělá většinou jen černý čaj, na zelený je potřeba jiné vybavení (jiná technologie)

Obecně čaj není nic moc, pije se hlavně slazený nebo s mlíkem

Sbírají Tamilky (jen 3 horní lístky), denně 20 kg

Doba sklizně se určuje podle klimatických podmínek a má rozhodující vliv na kvalitu výsledného produktu. Ve vlhkých tropických oblastech se sklízí až třicetkrát do roka.

Ve většině zemí se sklizeň stále provádí ručně, což sice představuje velmi náročnou a nákladnou práci, nicméně je tím zajištěna kvalita a výběr nejlepších lístků z každé rostliny. Převážně se jedná o ryze ženskou práci, kdy zkušené sběračky dokážou denně sklidit až 20-30 kilogramů čerstvého čaje. Sbírají ručně většinou tři nejmladší čajové lístky z každé rostliny, které poté hází do košů nesoucích na zádech.

Následně je čaj z košů vysypán na sběrných místech u plantáží, převážen a dovezen rovnou do továren na zpracování čaje.

Způsobů sklizně je hned několik. V minulosti, na čínském císařském dvoře, byl nejběžnější způsob sklizně označovaný P+1 (Pekoe+1), sbíral se jen pupen a jeden připojený list.

V současnosti je nejběžnějším způsobem sběru P+2, sběr nejmladšího pupenu a dvou přilehlých listů.

Pro čaje bílé, zelené a výjimečně jemné černé čaje se sklízí pouze pupen z každé rostliny, který obsahuje největší množství cenných látek.

Sklizně P+3 popřípadě P+4 vedou ke snížení kvality čaje.

Ve spojení se sklizní čaje, se často hovoří o špatných pracovních podmínkách sběraček čaje. Jak tomu již bývá, prospěch z tvrdé práce většinou nemají pracovníci na plantážích, nýbrž určitý mezičlánek či vedení čajového řetězce.

Výroba a zpracování čaje

V této kapitole práce si popíšeme metodu zpracovaní černého čaje často označovanou jako metodu tzv. ortodoxní. Ta se skládá z pěti za sebou jdoucích kroků:

• zavadnutí
• rolování
• fermentace
• sušení
• třídění

Celý proces zpracování čaje probíhá uvnitř čajových továren.

Čerstvě sklizené listy dovezené do čajové továrny se skládají na stojany/drátěná plata a nechávají se zavadnout. Běžně usychají pouze díky čerstvému vzduchu skrze otevřená okna. Proces se dá urychlit ventilátory vhánějící pod stojany teplý vzduch. Tento proces vyžaduje okolo 6 až 10 hodin. Z listů se tak vypaří asi 30 % vlhkosti a stává se ideálně vláčným k rolování.

Po zavadnutí se listy rolují. Dříve se proces rolování prováděl ručně, byl ovšem velmi zdlouhavý a náročný. Dnes se k rolování využívají jednoduché rolovací stroje se dvěma kovovými deskami, ve kterých se čajové lístky rovnoměrně válejí a svinují. V rolovacím stroji jsou lístky i částečně rozdrcené, čímž uvolňují šťávy, které umožňují následnou fermentaci.

Částečně rozdrcené a zarolované čajové lístky se přesypou na speciální stoly určené k fermentaci. Nejedná se o fermentaci v pravém slova smyslu. Jde pouze o biochemickou reakci, kdy uvolněné enzymy z listů spolu se vzdušným kyslíkem způsobí oxidaci přítomných polyfenolů. Tím zelené listy mění svou barvu na tmavě hnědou a získávají svou typickou vůni. Tento proces trvá asi dvě až tři hodiny a závisí na něm chuť, aroma a barva čaje.

Druhy zeleného a černého čaje se liší dobou a způsobem fermentace.

Po fermentaci jsou čajové listy co nejrychleji usušeny horkým vzduchem v sušičkách, tak aby došlo k zastavení oxidace. Suší se při 85 °C asi dvacet minut. Proces se v případě potřeby může několikrát opakovat, tak aby výsledný čajový lístek měl obsah vody pod 3 %. Při sušení vznikají další nové chuťové a vonné látky, které charakterizují již hotový čaj.

Usušený čaj se nakonec prosévá přes jednotlivá mechanická síta, zbavuje se stonků a nečistot a třídí se podle kvality a velikosti lístků.

Ostatní výrobní metody černého čaje

• CTC (Crushing, Tearing, Curling)
• LTP (Lewrie Tea Procesor)

CTC (Crushing, Tearing, Curling) tedy drcení, trhání a svinování je zrychlená metoda zpracování čaje. Listy se nejprve nechají zavadnout, poté se jednou svinou a strojem roztrhají na malé kousky, tak aby došlo k rychlejší oxidaci. Výsledkem je čajová drť (Fannings) a čajový prach (Dust), který se běžně používá k výrobě sáčkového čaje

LTP (Lewrie Tea Procesor) neboli Lewrieho čajový procesor je přístroj, ve kterém rotující nůž krájí lístky na extra malé části, ale zároveň je do něj vháněn studený vzduch, aby proces oxidace nebyl vyvolán moc brzy. Takto nadrcený čaj ve fermentačním žlabu oxiduje, poté se usuší a je balen přímo do čajových sáčků

Cejlonský čaj

Historie

Po tom, co v podstatě zkrachovalo pěstování kávy na ostrově, angličané hledali náhradu za kávu. Volba padla na čaj.

Rychlé rozšiřování čajových plantáží sebou přineslo problematiku nedostatku pracovních sil. Sinhálští obyvatelé Cejlonu o práci na plantážích nejevili příliš zájem a angličané byli nuceni hledat jinde. Začínali tak najímat chudé tamilské zemědělce z jihu Indie, kteří kvůli hladomoru neváhali a i s celými rodinami se na ostrov stěhují. Na konci 19. století na čajových plantážích pracovalo už kolem milionu Tamilů.

Radikální změny v čajovém průmyslu přišly po vyhlášení nezávislého státu Cejlon 4. února 1948. Přes milion Tamilů, pracujících na čajových plantážích a v čajových továrnách, ztratilo ze dne na den občanství a tím i veškerá vlastnická a voličská práva, možnost vycestovat apod.

V roce 1972 byla navržena a následně schválena nová ústava a ze státu Cejlon se stává Sociálně demokratická republika Srí Lanka. To přinášelo komplikace, jak pro Cejlonský čaj jako marketingovou značku, tak procelý čajový průmysl. Nakonec název mezinárodní značky „Cejlonský čaj“ pro marketingové účely zůstal, ovšem všechno ostatní se změnilo od základu. Většina čajových plantáží byla kvůli nové pozemkové reformě znárodněna, čímž se do rukou státu dostává téměř 415 000 akrů kultivované půdy. Mnoho soukromých firem pracujících v čajovém průmyslu bylo nuceno ukončit svou činnost. Stát vytvářel nový systém v čajovém průmyslu. Nejvíce pravomocí bylo vloženo do rukou nově vytvořené Rady pro rozvoj čajových pozemků (Tea Estate Development Board). Vláda tak vlastnila monopol na produkci Cejlonského čaje, který držela po 16 let.

V té době se Srí Lanka stává největším vývozcem čaje na světě, vyrábí se první čajový sáček s porcovaným Cejlonským čajem a otevírá se nový trh na Blízkém východě. Nakonec ovšem zaměstnanecké problémy, administrativní obtížnost a finanční ztráty vedou vládu k opětovné privatizaci čajového průmyslu v roce 1992.

Od té doby vlastní vláda titul vlastníka půdy, ale veškeré řízení plantáží a čajových továren má v rukou soukromý sektor. Plantáže jsou předány do rukou velkým plantážním společnostem a drobným zemědělcům

Pěstování a zpracování Cejlonského čaje

Čajovník pěstovaný na Srí Lance pochází z Číny, ze které byl na ostrov dovezen asi před 150 lety v podobě semen. Jedná se o hybridy zkřížených čajovníků čínských a čajovníků assamských.

Čajové zahrady se nachází převážně v hornatých oblastech střední a jižní části ostrova s nadmořskou výškou do 2000 m. Obvykle jsou čajové keře vysazovány do řad na svazích hor. Vyžadují neustálou pozornost a péči, kdy nejdůležitější je pravidelná aplikace hnojiv a časté prořezávání. V současnosti se čaj pěstuje na téměř 220 tisících hektarech, tedy asi na 4 % rozlohy země.

Na Srí Lance se můžeme setkat s dvojím způsobem pěstování. Nachází se zde jak velké čajové plantáže (43 %), které vyprodukují asi 35 % čaje, tak malá čajová pole (57 %) patřící drobným zemědělcům, jenž produkují přibližně 65 % Cejlonského čaje.

Ostrov je rozdělen do sedmi hlavních pěstitelských oblastí , z nichž každá je známá pro výrobu čaje určitého charakteru.

Klimatické podmínky na Šrí Lance umožňují sklízet Cejlonský čaj po celý rok. Průměrné dešťové srážky se pohybují kolem 1000 až 1250 mm za rok. Kvalitní sezónní sběr je ovlivněn střídáním monzunů na ostrově. Na jihozápadě Centrálního pohoří probíhá od ledna do března a na severovýchodě Centrálního pohoří od června do srpna. Výjimku tvoří pěstitelská oblast Nuwara Eliya, kde její specifické vysokohorské klima přináší nejkvalitnější čaj od ledna do dubna. Sběr probíhá převážně ručně. Po sběru jsou lístky váženy a přepracovány do nejbližší čajové továrny. Čajové továrny jsou zpravidla vícepatrové budovy nacházející se v těsné blízkosti plantáží, tak aby se co nejvíce snížil čas mezi sběrem a následným zpracováním.

Zpracování Cejlonského čaje probíhá nejčastěji takzvanou ortodoxní metodou. Ovšem výjimkou není ani metoda CTC, která se používá pro zpracování Cejlonských čajů nižší kvality.

Výjimečně na Srí Lance můžeme narazit na výrobu zelených, instantních a ochucených čajů nebo čajů bio kvality.

Na Srí Lance se Cejlonský čaj třídí podle kvality a velikosti čajových lístků nebo podle nadmořské výšky, ve které se čaj pěstuje).

Cejlonské čaje dle kvality a velikosti čajových lístků (Ibid.):

• Silver Tips (zelený čaj)
• Orange Pekoe
• Flowery Broken Orange Pekoe
• Broken Orange Pekoe
• Pekoe
• Broken Orange Pekoe Fannings
• Dust
• Flowery Broken Orange Pekoe Fanning Extra Special
• Flowery Broken Orange Pekoe Fannings
• Broken Pekoe

Tip označuje nejmladší čajový lístek neboli pupen, často porostlý bílým chmýřím, z něhož se vyrábí ten nejjemnější a nejkvalitnější čaj.

Silver tip, popřípadě gold tip poukazuje pouze na zabarvení špičky usušeného pupenu.

K pupenu přiléhá první čajový lístek označovaný jako Orange Pekoe, tedy královský nebo také ušlechtilý list, který zajišťuje kvalitní a chuťově nejvýraznější čaj.

Druhý čajový lístek nese název Pekoe a vyrábí se z něj čaj střední jakosti.

Zbylé lístky se využívají pouze do čajů nižší jakosti.

Pokud je čaj označen slovem flowery, jedná se o čaj z mladých lístků s květinovou vůní.

Velikost zpracovaného listu

• Broken (zlomkový čaj)
• Fanning (drť)
• Dust (prach)

Cejlonské čaje dle nadmořské výšky:

• Vysokohorské (High Grown – nad 1200 m)
• Ze středních oblastí (Mid Grown – 600 až 1200 m)
• Z nížinných oblastí (Low Grown – pod 600 m)

U Cejlonských čajů, stejně jako u většiny ostatních, platí pravidlo, že čím výše jsou čajové plantáže posazeny, tím je čaj kvalitnější a jemnější. Na druhou stranu chutě každého člověka jsou velmi subjektivní, a proto se nedá říci, že čaje z vysokohorských oblastí jsou ty nejlepší pro všechny.

Například v Turecku je oblíbenější čaj z nížinných oblastí, jelikož Turci preferují čaj s intenzivnější a plnější chutí.

Hlavní pěstitelské oblasti

Kandy

Oblast Kandy je považovaná za matičku Cejlonského čaje. Čaj je zde pěstován ve výškách mezi 650 a 1300 m, jedná se tedy o Mid Grown oblast. Plantáže jsou chráněný před monzunovými větry okolními horami a hustou vegetací.

Pro čaje z Kandy je typické plné a intenzivní aroma a červenohnědý až měděný nálev. Díky tomu je velmi oblíbený v Evropě, Austrálii a Severní Americe.

Nuwara Eliaya

je nejznámější a nejvýše položenou pěstitelskou oblastí na Šrí Lance. Čajové plantáže jsou položeny ve výškách kolem 2000 m, což představuje High Grown region. Vysoká nadmořská výška a nízké teploty zajišťují nejkvalitnější jemný Cejlonský čaj s lehce květinovou vůní a světlým, zlatým odstínem. Jedná se převážně o čaje typu Orange Pekoe a Flowery Orange Pekoe.

Dimbula

leží v High Grown oblasti v nadmořské výšce kolem 1250 m. Nejkvalitnější čajové lístky se sbírají od ledna do dubna. Pro čaje z Dimbula je typické jemné jasmínové či cypřišové aroma a svěží vyvážená chuť. Nápoj má krásné oranžové odstíny.

Uva

Plantáže se rozkládají na jihovýchodní části Centrálního pohoří. Nejkvalitnější sběr tedy probíhá od června do srpna a jedná se o oblast High Grown. Čaj má nezaměnitelný charakter, dřevnaté a kořeněné aroma a tmavě oranžovou až hnědou barvu. Chuť je silná a lehce nahořklá. Tento druh čaje se těší velké popularitě v Německu a Japonsku.

Uda Pussellawa

Čaj z oblasti Uda Pussellawa je často přirovnáván k čajům z oblasti Nuwara Eliya. Plantáže stejně jako u Nurawa Eliya leží v High Grown regionu. Rozdílem je, že čaj z Uda má tmavší zbarvení s narůžovělým odstínem, je silnější a kyselejší. Ideální sběr probíhá od června do srpna.

Sabaragamuwa

je největší Low Grown čajovou oblast na Šrí Lance. Čaj se pěstuje ve výšce kolem 610 m. Čaj je jemnější povahy, tmavě žlutohnědý s načervenalým zabarvením a s karamelovou chutí.

Ruhuna

Čaj z oblasti Ruhuna je pěstován v nížinách na jižních pláních ostrova. Kvalitní půda má za následek urychlený růstu keřů s dlouhými lesklými listy. Čaj má výraznou robustní chuť, měděno-červenou barvu a medové aroma.

Je velmi oblíbený především v arabských zemích.

Hlavní pěstitelské oblasti na Šrí Lance jsou znázorněny na obr.

Práce na plantážích

Platy

Sběračky pracují v průměru 8 hodin denně, 6 dní v týdnu. Pracuje se za jakéhokoliv počasí. Běžná pracovní doba začíná v 8 hodin ráno. Čajové lístky se sbírají do 12 hodin odpoledne. Za tu dobu nasbírá každá kolem 10 kg čajových lístků. Po 12. hodině se čaj odnáší na sběrná stanoviště a váží (příloha 2). Od 13 hodin odpoledne začíná hodinová přestávka na oběd, a ve 14:00 se opět všichni vrací na plantáže. Dalších alespoň 10 kg čaje se sbírá do 17 hodin večer.

Průměrně tedy každá sběračka nasbírá za 8 hodin práce kolem 20 kg čerstvých lístků, za což je stanovená mzda 450 šrílanských rupií (zkr. LKR), tedy asi 3 USD.5 Mzda se může mírně lišit podle jednotlivých zaměstnavatelů. Pokud některá sběračka nasbírá více, získává za každý 1 kg bonus přibližně 23 LKR.

Měsíční výplata tak v průměru činí kolem 12 000 LKR (80 USD) a to pouze v období dešťů (liší se dle produkčních oblastí). V období sucha se sklízí jen pět dní v týdnu a sběračky tak dostávají pouze kolem 10 000 LKR, tedy 65 USD.

Ve většině produkčních oblastí se tak průměrný plat sběraček pohybuje jen lehce nad hranicí minimální mzdy. Ta byla pro rok 2016 stanovena na 10 000 LKR/65 USD. Připočteme-li i platy manželů, kteří obvykle dostávají o něco vyšší plat než ženy, pohybuje se průměrný příjem domácností žijících na plantážích (4,2 osoby) kolem 24 tisíc LKR, z čehož téměř 50 % jde na nákup jídla. Pro porovnání průměrný příjem domácností žijících ve městě (4 osoby) se odhaduje na více než 42 tisíc LRK.

Problém je, že tato nízká mzda často není dostačující na pokrytí ani základních životních nákladů pracovníků a jejich rodin. A to i přesto, že například ubytování (na některých plantážích i odpolední strava) je pro pracovníky plantáží a jejich rodiny zdarma. Je to dáno tím, že z důvodu neexistujícího důchodového systému, pracovníci z výplaty živí nejen sebe a svou rodinu (průměrně 2 děti na matku), nýbrž i staré rodiče, popřípadě prarodiče, kteří již nemohou pracovat. V současnosti tak více než 30 % pracovníků plantáží a jejich rodin žije pod hranicí chudoby

Nízké mzdy mají dopad, jak například na výživu a zdraví pracovníků a jejich rodin (běžná podvýživa), tak i na míru vzdělání jejich dětí, rozvoj oblastí a produktivitu práce. V důsledku malých platů a špatných životních podmínek je novodobým trendem na Šrí Lance odchod mladých Tamilů z čajových plantáží do měst. To má za následek dramatický pokles pracovníků plantáží.

Pro srovnání v roce 1988 se počet pracovníků plantáží odhadoval na 498 tisíc, v roce 1990 klesl na 405 tisíc a do roku 2011 na plantážích pracovalo už jen 207 tisíc osob.

Nízké mzdy a špatné pracovní podmínky mají vliv i na rostoucí konzumaci alkoholu, tabáku a betelu.

Téměř 60 % pracovníků plantáží konzumuje návykové látky za který v průměru utratí téměř 6,6 % svých celkových příjmů.

Kromě práce na plantážích a v čajových továrnách si řada pracovníků přivydělává pěstováním zeleniny a chovem krav na mléko. Pěstování zeleniny vynáší asi tolik, co by si pracovníci vydělali za 10 a 15 dní sběrem čajových lístků, tedy asi 4 až 6 tisíc LRK

Nejohroženější skupinou jsou mezi pracovníky plantáží a továren ženy sběračky. Ty mají dvojí roli. Jednak se starají o domácnost, své děti a rodiče, sbírají palivové dřevo, nosí vodu a vaří pro celou rodinu, a jednak pracují na čajových plantážích v náročných podmínkách. Tato neustálá zátěž se často projevuje na jejich zdraví. Odhaduje se, že téměř 67 % žen pracujících na čajových plantážích trpí bolestmi zad.

Mimo to jsou sběračky vystaveny drsným povětrnostním podmínkám, náročnému terénu, přímému kontaktu s řadou agrochemikálií, bodavému hmyzu a jedovatým hadům.

Nerovný terén a prudké svahy jsou příčinou mnoha nehod. Dlouhodobý kontakt s pesticidy zase způsobuje akutní otravu a kožní problémy a ovlivňuje výskyt rakoviny, Parkinsonovi choroby, respiračních onemocnění apod.

Dalším faktorem ohrožující zdraví pracovníků a jejich rodin je špatné bydlení. Byty jsou kvůli častým dešťům vlhké což podmiňuje tvorbu plísně. Navíc mnoho rodin, které nemají zavedenou elektřinu a nemají dostatek financí na plyn, musí k vytápění domů a vaření využívat dřevo a uhlí (až 86 %). Dýmem a spory znečištěný vzduch, který kvůli špatné ventilaci zůstává uvnitř bytů, způsobuje řadu respiračních onemocnění.

Příčinou řady onemocnění jsou i nízké mzdy. Pracovníci jsou nedostatkem financí limitováni hlavně při výběru potravin a často tak nemají přístup například k potravinám živočišného původu. Nedostatek a nekvalitní potraviny způsobuje podvýživu a chudokrevnost.

Odhaduje se že asi 32 % všech pracovníků plantáží trpí chudokrevností, která je způsobena nedostatkem železa z živočišné stravy et al., Každé zranění, úraz nebo nemoc navíc představuje velké finanční zatížení pro rodinu, která nejenže musí platit často vysoké léčebné výlohy, ale hlavně ztrácí nárok na výplatu po dobu léčby.

Jak jsme uvedli výše, práce na čajových plantážích má často velmi neblahý vliv na zdraví pracovníků a jejich rodin. Je pravdou, že většina plantážních společností alespoň zajišťuje svým pracovníkům zdarma základní zdravotní péči a ošetření ve zdravotnických zařízeních vybudovaných v blízkosti jejich bydlení.

Nedostatečné vzdělání

Srí Lanka v regionu jižní a jihovýchodní Asie vyčnívá v mnoha ohledech. Jedním z nich je i míra gramotnosti. Ta dosahuje na 92,6 % (2015), což zemi staví v rámci regionu na nejvyšší příčky.

Na plantážích jsou ovšem čísla značně odlišná. Gramotných pracovníků plantáží je pouze 76,9 %. Dokončené základní devítileté vzdělání má pouze 20,2 % pracovníků (celostátně – 52 %) a středoškolské dokonce jen 2,1 % pracovníků (celostátně 20,7 %). Více než polovina zaměstnanců plantáží má odchozených maximálně 5 let studia.

Škola je podobně jako u nás povinná do 9. ročníku. Funguje na britském systému: 1-5 primary school, 6-9 junior secondary school, 10-11 senior secondary school, collegiate 12-13 a univerzita na kterou se ovšem dostane pouze 16 % studentů.

Na Srí Lance existují jak školy státní, tak soukromé a mezinárodní. Státní školy jsou pro Šrílančany zdarma, ovšem jsou všeobecně velmi chudé s nedostatečným vybavením a nedostatkem kvalifikovaných učitelů.

Mnoho rodin tak upřednostňuje školy soukromé. To však není případ rodin žijících na čajových plantážích.

Státní školy, které jsou navštěvovány dětmi pracovníků plantáží jsou z celostátního hlediska jedny z nejchudších s naprostým nedostatkem učitelů. Celostátně vychází průměrně 1 učitel na 22 dětí, ve školách u plantáží připadá na 1 učitele 45 studentů, což je značný rozdíl, který se projevuje na kvalitě vzdělání. Dalším ukazatelem nízké kvality těchto škol je skutečnost, že jen hrstka dětí z plantáží se, kdy dostala na univerzitu. Lepší vzdělání, které by zvýšilo šance na dobré zaměstnání si ovšem pracovníci ze svých mezd stále nemohou dovolit. Jedinou šancí zůstávají různé druhy stipendií financované nejčastěji mezinárodními neziskovými organizacemi.

Negativní dopad na vzdělání dětí tedy mají hlavně nízké mzdy pracovníků plantáží. Rodiny si kvůli nízkým platům často nemohou dovolit posílat své děti dlouhodobě do školy, kvůli externím výdajům například za stravu dětí apod., nebo jim zajistit kvalitnější vzdělání ve školách které jsou placené. Zároveň mnoho dětí a mladistvých musí ukončit školní docházku a začít pracovat, aby pomohli navýšit rodinný rozpočet.

Diskriminace

Na práci na čajových plantážích je téměř po dvě století najímána převážně nekvalifikovaná pracovní síla ze sousední Indie. Jedná se o indické Tamily, kteří od 2. poloviny 19. století migrovali z chudé Indie za vidinou vyšších mezd a lepších životů. Realita byla ovšem naprosto odlišná. Pracovníkům bylo odebíráno občanství, neměli tak možnost volit, vlastnit půdu a nemovitost, stěhovat se nebo vykonávat jinou práci. Bylo s nimi zacházeno jako s podřadnou lůzou.

Dnes je tato skupina stále izolována od zbytku srílanské společnosti uvnitř vlastních plantážních komunit a stále je diskriminována ze strany zaměstnavatelů a nerespektována běžnou populací. Je zvláštní, že například i srílanští Tamilové, kteří jsou po dlouhá staletí diskriminováni většinovým sinhálských obyvatelstvem, považují indické Tamily za druhořadé občany.

Genderové rozdíly

Na čajových plantážích se často můžeme setkat s genderovou diskriminací a vykořisťováním žen, jak ze strany zaměstnavatelů, tak ze strany jejich mužů a otců. Ženy, které na plantážích pracují převážně jako sběračky čaje jsou ze strany zaměstnavatele často velmi podhodnocovány a podceňovány. Už pouhé dogma o tom, že pracovnice jsou dobré pouze ve sběru lístků, ale nejsou schopné vykovávat práci jinou, je ukázkou toho, jak je na ženy pracující na plantážích nahlíženo.

Tamilové na plantážích žijí v patriarchální společnosti. Gramotnost a vzdělání žen je značně nižší než vzdělání mužů. Z postavení žen v rodinně jasně vyplývá jejich podřízenost. Veškerá důležitá rozhodnutí, jako je vzdělání dětí, jejich budoucí zaměstnání a manželství má na starost vždy manžel. Úkolem žen je pracovat, připravovat jídlo, starat se o rodinu, zařídit svatbu a zajistit věno pro dcery a hlídat vnoučata.

Dominantní postavení mužů můžeme také vysledovat například u vyplácení mezd. Mzdy sběraček jsou totiž, i přes velkou nevoli, vypláceny nejčastěji do rukou jejich manželů, popřípadě otců. Díky tomu roste množství rodinných konfliktů, jelikož muži utrácí velkou část těchto financí za alkohol a hazard. Ženy se tak i s dětmi často dostávají do existenčních problémů. Zároveň je požívání alkoholu příčinou dalších patologických jevů, které byly na plantážích vysledovány. Jedná se především o násilí a sexuální obtěžování žen ze strany jejich často opilých manželů.

Označení a třídění čaje

Čaj můžeme klasifikovat a třídit, podle několika kritérií. Nejčastěji se třídí podle původu, vlastností a způsobu zpracování.

• Dle původu čaje
• Dle velikosti čajových lístků
• Dle způsobu výroby čaje

Dle původu čaje

• Čínské čaje (An-chuej, Chaj-nan)
• Indické čaje (Asám, Dárdžiling)
• Ceylonské čaje (Kandy, Nuwara Eliya)
• Z Formosy (Senča)
• Japonské čaje (Udi)
• Ostatní čaje (Gruzie, Kyrgyzstan, Turecko,...)

Dle velikosti čajových lístků

• Listové čaje (Whole Leaf)
• Zlomkové čaje (Broken)
• Čajovou drť (Fanning)
• Čajový prach (Dust)

Dle způsobu výroby čaje

• Černé plně fermentované
• Modrozelené částečně fermentované (Oolong, Pouchong)
• Zelené nefermentované
• Bílé nefermentované
• Žluté speciálně fermentované
• Vícenásobně fermentované (Pu Erh)

Certifikace Cejlonských čajů

Pravý Cejlonský čaj je jednoduše rozpoznatelný. Nese totiž logo lva (viz obrázek) a štítek Pure Ceylon Tea, které zaručuje nejen původ, ale i kvalitu Cejlonského čaje. Jedná se o netarifní opatření, jenž znemožňuje cizím výrobkům přístup na trh. Čaj s tímto znakem pochází ze sta procent ze Šrí Lanky, kde je i balen a odpovídá standardům kvality stanovených Srílanskou čajovou komorou (Sri Lanka Tea Board, zkr. SLTB). Jedním z takovýchto standardů je například nařízení o minimalizaci používání pesticidů při pěstování. Díky tomuto nařízení je Cejlonský čaj dnes označován za nejvíce ekologický čaj na světě