To je tak, když kapelník dopisuje deníček s bratru dvouměsíčním odstupem :-) Má to ovšem i jednu výhodu: nepodstatné z paměti vymizí a zásadní momenty se ještě zvýrazní. A že jich, velkému Mannittouovi díky, nebylo pomálu!
Když vynechám všechny méně publikovatelné, vztahům škodlivé či osmnácti let nedosahující pasáže, ostane mi báječné hraní, skvělá parta a závěr jak z Hrabala. Na oslavu mnoha kamarádů padesátníků jsme byli pozváni přes Míru a odmítnout nešlo. Já se těšil jak malej kluk na legendární ústeckou Jiskru, basáka Gejzu, bubeníka Jirku Kroulíka, Vaška Felgra, Honzu Skotálka a další známé. Na okraj regionu, kterýžto jsem viděl snad poprvé, jsme přijeli dobře naladěni a na bývalé perlácké chatě se poctivě opřeli do nástrojů, až i to spodní prádlo na stojany sem tam přilétlo. Před námi hrající legenda jménem Jiskra, která i po letech vysekla ale velmi, velmi dobrý koncert, vytvořila nejlepší možné prostředí, kde TD s chutí muzicírovala, požívala někdy i nealkoholických nápojů a naspala, co by se na prstech jedné ruky dopočítat dalo. Výjimku tvořila naše posila, trombonistka Lucka, která s námi obětavě odehrála a co víc, i chybějící auto sehnala, za což jí patří velikánský dík!!!
[vsuvka MJ] Vrcholem hraní bylo společné vystoupení obou kapel, kdy Těžká doba s výpomocí Jiskráků zahrála písničky, které jsem do TD zatáhl jako bývalý člen pozdní Jiskry. Končili jsme s hraním někdy kolem půl čtvrté ráno a bylo fajně.
Popisovat do detailů celý mejdan nesvedu, milých, veselých, opilých a post opilých momentů se urodilo požehnaně. Ráno jsme ale, vědomi si pověsti zkušených muzikantů, vstali (někteří i z postele) jistou nohou a za pochvalného mručení přítomných se odebrali do Ústí. A předtím ještě římskokatolická část naší kapely překročila ilegálně hranici a v polském kostele odebrala se ku rozjímání...
Tady ovšem veselá story nekončí, nýbrž začíná, neboť zatímco někteří nejmladší členové :-) řeší cestou do Oustí svůj neuspokojivý fyzický stav, nenaspané hodiny a minimum nealko nápojů v krevním oběhu, některým starším perkusákům :-) zase cosi neklape v sociálně-vztahových souvislostech. Pročež během krajně veselé jízdy do Ústí zazní památná sentence: "Ty se zlobíš? Tak se nezlob!" kterou, milí čtenáři, nehodlám rozvádět. Neboť zasvěcení vědí a ostatní vědět nemusí :-)
Sečteno, podtrženo - báječné hraní, které mi dlouho ostane v paměti. Myslím, že nám mezi oslavenci bylo vážně hezky.
Zapsal br. kapelník