Mistr Steklík nerad o svém jubileu mluví, jenže já se stejně úvodní větě neubráním. Na sedmdesát ´járů´ totiž nad jiné ústecký bohém, výtvarník a skvělý společník ani trošku nevypadá, jeho elán je obdivuhodný...
I vznikla asi před tři čtvrtě rokem idea uspořádat Honzovu výstavu a přibrat k ní ještě jeho kamaráda, rovněž výtvarníka, dlouhé roky již obyvatele Spojených států amerických, Ladislava Plívu. Poctivé přípravy se vyplatily a tak si návštěvníci, kterých opravdu nebylo pomálu, mohli vychutnat kulturní událost, jež v Ústí hodně dlouho neměla a nebude mít obdoby. Alespoň podle mého soudu...
Krátce po šesté večerní se ujal úvodního slova pan farář Kukuczka, po něm jsem něco málo přidal já a pak už následovala hudební produkce, kterou obstarala naše úderka. Br. Kapelník zažehnal drobný nerv, neb provizorní bubeník Mális nějak něspěchal s příchodem a v galerii se objevil až krátce před začátkem. Nu což.
Hraní šlo dobře, úvodní kus Šmajdák a ploužáky byl do undergroundového prostředí, které disponovalo pivem a preclíky a ostře kontrastovalo se stejkovou žranicí o patro výše (zřejmě ukončení Rieter Cupu, soudím), jako dělaný a publikum reagovalo vřele. O obou umělcích poté pohovořili PhDr. Ludvík Ševeček a výjimečně střízlivý PhDr. Pavel Imrich, poté už naše produkce opět vesele pokračovala.
Původně jsem to viděl tak na hodinku, jenže posluchači nám zůstali věrní, někteří tancovali, jiní křepčili, tím pádem jsme koncert notně protáhli. K vidění a slyšení bylo během něho mnohé, bratr Kulda urval asi tak dvě žíně ze smičce (těžko posoudit, šla šlo o hudební zápal, anebo radost z přítomnosti páně starosty), br. kapelníka úspěšně nahradil na několik písní člen kdysi populární kapely V.I.S. br. Tomáš Harry Hartman a vznikla tak Těžká doba III, Matýsek se opět nebál piva, kteréžto mistrně točil Tonda Pátek, a jídla, prostě pohoda jazz. Část umělců se postupně vzdálila do nedalekého Caffee Max, zatímco my věrně vydrželi až do pozdních večerních hodin. A když jsme už nemohli popadnouti dechu, nahradil nás pohotově pan Hartman st., který pravda občas za klavírem zalaškoval s rytmem, ale jinak mu to fakt hrálo.
Hodně po desáté jsme se pak v plné sestavě sešli U Malinů, abychom dále diskutovali. Tvrdé jádro, v němž nechyběli ani členové legendárního sdružení PAJZL (rozuměj, milý čtenáři, zkratka tato znamená: Praví a jediní zástupci lidu), vydrželo ještě dalčích pár hodin, mne naproti tomu již přemohla únava. Ale bylo to moc fajn, takže díky...
Zapsal br. Jan Yamaha Pokorný, klávesák