Na jevišti jakoby do nás vstoupila nějaká energie, padala z nás jedna písnička za druhou a hrálo se strašně výborně. To asi bylo znát i na našem výkonu, protože nějaká stovka posluchačů či dvě, kteří vydrželi až do této pozdní noční hodiny (začínali jsme hrát v 23:00), naše hraní řádně povzbuzovali. Zde musíme pochválit naše věrné fanynky i fanoušky, kteří nás povbuzovali nejprve v sedě, později i vlněním se a poskakováním před pódiem.
Na některé kusy sice díky Honzově hlasové indispozici nedošlo, ale i tak jsme toho měli dost na to, abychom vydrželi hrát až do policejní hodiny.
Díky našim věrným fanynkám bylo naše vystoupení zapikolováno do fotografického aparátu a tak se můžete podívat sami, jak to asi vypadalo.
Je to zajímavé. Každý rok se na této akci najde jeden nafoukaný trouba, který si myslí, že je něco jako pánbůh (pro příznivce kříže: Pánbůh). Nejinak tomu bylo i letos, kdy si jeden Pan Někdo stěžoval u pořadatelů na moderátora, že na něho nedostatečně pěl oslavné ódy a, považte, nezmínil se o jeho novém CD. Takže štafetový kolík Blboňů letos převzal Jakub Smolík. Narozdíl od Richarda Můllera jsem si o něm nemohl zkazit dobré mínění, protože jsem ho nikdy neměl. O jeho hudebním výkonu vím jen z doslechu - nejsem masochista a na náměstí jsem dorazil po Smolíkovi až na sympatický Čechomor.
Zapsal MJ