Měšice u Prahy, mejdan u příležitosti oslavy pětačtyřicátin Pavla Pokorného
Pětačtyřicet, to je čísílko, které bezesporu zaslouží oslavu. Tak usoudil i páně kapelníka mladší bratr Pavel, úspěšný to podnikatel v oblasti chemie (jak sám říká, produkuje "plynolamy a hovnožery"), jenž nás pozval na páteční večer do svého rodného hradu v Měšicích...
Cesty, které, jak už je v poslední době zvykem, se účastnily opět tři vozy. Br. kronikář pak s sebou vzal i kolegyni a syna Kulíška, aby už s jednodenním předstihem mohl obdivovat krásy druhdy Nostického panství.
My ostatní vyjeli v pátek z Ústí a nebýt Nymburka plného objížděk a "zkratky" přes Zápy, tu si vymyslel budoucí automechatronik Matýsek, bylo by všechno naprosto v pohodě. Ale i tak jsme přijeli jakž takž včas a po nutném panáčku whisky na přivítání jsme v přilehlé hospůdce, umně stlučené z prken a vybavenou vším potřebným, blesurychle zaplugovali a šlo se na věc.
Publikum, složené převážně z Pavlových známých a blízkých, se po vlažném úvodu celkem dobře rozjelo a my hráli, až z nás lilo. Ve volné chvíli jsme se pochopitelně nebránili znamenité desítečce Staropramen a především pak výtečnému jelenímu gulášku, kterýžto prostě neměl chybu...
Postupně jsme přitlačili do beden a zejména kus Sweet Home Alabama, ten jsme přichystali jako narozeninový dárek, roztančil všechny přítomné. Nás to těšilo, a tak jsme se vyrovnali i s ohavným čoudem doutníku, který na nás produkoval jeden movitý pražský podnikal a který nám pořádně kroutil hlasivkami.
Po tříhodinové produkci, kdy jsme zahráli snad všechno, co bylo na plejlistu, se odebrali bratři k pokecu a konzumaci a já ještě něco málo zajazzoval, aby nebylo ticho. Mejdan snesl po celou dobu ta nepřísnější měřítka a nenapadá mne nic, co by ho mohlo učiniti ještě "mejdanovitějším".
Ve dvě šli ti rozumnější na kutě a já, věrný svému nerozumu a mladické nerozvážnosti, ješt setrval s Pavlem a pařil s ním až do půl šesté, načež mě následkem vypitého alkoholu, vykouřených cigaret a mála hodin spánku ráno pořádně bolela hlava. Nu, něco se musí v zájmu oslavy vydržet, tak jaképak copak. S bratry jsme si Pavlům mejdan náležitě užili, Pražáky muzikou potěšili a může se stát, že se u nich zase zakrátko objevíme, nabídky prý jsou...
zapsal br. Jan Yamaha Pokorný, klávesák