Do dalšího roku své existence vykročila Těžká doba šťastně, a to zdařilým hraním v ústecké Galerii pod radnicí, kdežto asistovala při provedení otevření výstavy fotografií, a to dvou druhů: leteckých fotografií městeček a jiných krásných zákoutí našeho pozoruhodného regionu a fotografií hub. A jelikož autorem unikátních snímků hub nebyl nikdo jiný, než náš elektrokytarista Míra, je nasnadě, kdože musel na vernisáži hrát
A byla to událost opravdu náramná, toho lidu, i celebrity některé. A té radosti, vzájemného souznění a tak. A k tomu všemu Těžká doba hrála. A Mannitou na nás shlížel věru laskavě.
A jelikož jsme přišli úplně všichni kluci, co tak nějak spolu v kapele hrajeme, bylo nás až sedm, no málem jako Alexandrovců, ale nebylo to na škodu. Opatřeni vlastním přiměřeným ozvučením jsme byli i přiměřeně slyšet a většina přítomného početného publikumu tuto skutečnost kvitovala s povděkem. Vše jsme zahájili kusem Slunce a déšť (Tylor / Kalandra), který je komorní a těžký, ale Mirek si ho přál a nedopadlo to až tak zle…
Úvodní řeč pronesl Mijat Mandić, Chorvat, který už je dávno Oušťákem, vzácný člověk a uznávaný fotograf. Hovořil hezky, poměrně krátce (což někdy nebývá na vernisážích právě zvykem) a upřímně. Navíc tou svou krásnou češtinou, kterou nikdy nebude umět, protože prostě v srdci vždycky zůstane „Hrvat“ a jinak to ani nemůže být… A pak už další hraní, dali jsme pomalé lyrické Deep Purple a bylo to ono. Pak Fishe, a to taky bylo ono. Ten je vůbec stále oblíbenější, lidi ta irská muzika opravdu bere
A pak už jsme to do nich prali dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a bylo dobře. Publikum korzovalo kolem vystavených fotek a protože mohlo i za kapelu, zbouchalo nám občerstvení přichystané na zvláštním stole v růžku za námi, neboť ho považovalo za obecně veřejné… Ale nevadilo, neboť jsme byli podarování ještě litrovou lahví mandlovice, kteroužto nám nikdo nemohl vypít, neb jsme na ni dávali veliký pozor.
Publikumu u nás zůstávalo stále dost, některé i zpívalo a do rytmu se kývalo. Mnozí přítomní též chválili, což těšilo, co bych to nepřiznal. Jakože hrajeme stále lépe, repertoir je vybraný, dobře vypadáme (no, Mirek, coby autor části vystavených fotek, měl na sobě snad ještě maturitní kvádro, takže opravdu dobře vypadal) a tak… Chválil pan farář Kukuczka, paní kunsthistorička Kesselgruberová, pan galerista Švec, pan fotograf a řečník Mandić a mnozí, mnozí další…
Akce hodnocena kladně, především pak ze strany I.Y.P., kterémuž na vernisáži hodila lano paní učitelka Kučerová, a to ku svému sboru zpívajících dívek a panen (sic!), taková nabídka se prostě neodmítá (že, I.Y.P.?)
Nový rok tedy zahájen šťastně a ať nám to všem vydrží!
poslední aktualizace: 7.7.2022
Autor textu: KaPo