Nejprve je třeba se v mírně devótním předklonu pokusit usmířit boha strun GibsonFendera.
aneb
Karlovi v podstatě při každém hraní praskne alespoň jedna struna, bez ohledu na to, zda se jedná o zkoušku či veřejné vystoupení. Pamětníci sice vzpomínají na jednu akci, při které struna nepraskla, ale to si nikdo nedovede vysvětlit.
V kuloárech se potajmu připravuje jmenování Karla nejpilnějším sponzorem firem vyrábějících struny. Firmy zejména oceňují, že Karel vždy přetrhne jinou strunu, takže se rovnoměrně opotřebovávají výrobní nástroje na výrobu strun.
Během doby si Karel vypracoval již vcelku standardní rituál, kterým se zažehnává prasknutí ještě další struny téhož dne. Jedné z našich nejvěrnějších fanynek se podařilo tento rituál fotograficky zdokumentovat, takže ho zde předkládáme v jeho celé kráse.
Nejprve je třeba se v mírně devótním předklonu pokusit usmířit boha strun GibsonFendera.
Ne vždy to stačí. Pak je potřeba opravdu ucivého uklonění, přičemž hloubka úklonu musí být taková,
aby oči byly ne výše než je kytara položená na piedestalu.
Když ani to nepomůže, je třeba odhodit veškeré zábrany a pěkně Na kolena na kolena na kolena
(že by Ivanu Hlasovi také často praskaly struny ?)
Jednotlivé předchozí fáze je dobré prokládat lokem piva.
Nakonec si vždy dají strunoví bohové říci a příjmou vykonanou oběť. Tento okamžik je třeba nepropást
a ihned se pustit do výměny struny.
Po ukončení výměny ještě nezaškodí malá motlitbička v mírném předklonu a slušné poděkování
Závěrečná fáze už je jednoduchá - naladit kytaru, dopít pivo, aby nezvětralo a vystoupení může pokračovat ...
