Pozvánku na tuto akcičku vyjednal v pravý okamžik kytarista Míra, pokud mne paměť nešálí, tak během své návštěvy Modrého trpaslíka. Ve společnosti místních Interstate 66, velmi dobré sestavy hrající muziku tařka ´párplovskou´, a dvojice 100%, ve které v pozdních večerních hodinách exceloval anglický basák na notně omlácený Fender Jazzbass, jsme pochopitelně hrát chtěli, takže vzhůru do České Třebové!
S tátou jsme přijeli až někdy po deváté a postupně se na plácku u dobrovolných hasičů, kde podle kuloárních údajů semtam řádí hygiena, sešla celá kapela. Zpoždění pohříchu však hodinové, a tak nezbyvá než pít a konzumovat. V této činnosti opět vyniká nade všechny smrtelníky náš flétnista Matýsek, jenž rychlostí blesku pojídá obrovitou klobásu, zapíjí ji pivínkem a mluví cosi o další. Inu, jestli je takto náruživý i v dalších činnostech, musí z něj mít, alespoň podle mých domněnek a zkušeností, děvčata nohy do O. Ale takovéhle komentáře by v našich jinak slušných zápisech neměly co dělat, tedy zpět k věci...
Festival proti drogám vynikal hned několika úkazy, krom toho, že jsem se na každém metru setkával s omamnou vůní konopného listu (to ale mezi námi není žádná droga :-), tak především vládla ve Třebové ukrutná zima.
Protože bylo před hraním, každý to řešil po svém, Míra a Matýsek šli poslouchat, Petr Kulda odjel obdivovat krásy českotřebovského náměstí, protože mu to ústecké zřejmě v posledním půlroce přestalo chutnat, dvojice Pokorných si zatopila ve firemním autě na náklady VLP.
Mohlo být už hodně po jedenácté, když jsme s naší úderkou v opravdu ohavné zimě vyběhli na pódium, jež představovala vybrakovaná stará Avie. Vypadali jsme sice jako nefalšovaná Cimrmanovská výprava na severní točnu (pravil tuším fotograf Michal Horák, jenž pořídil kvalitní fotografický materiál), ale čert to vem. Zaplugovali jsme rychleji, než poslední kapela odplugovala a do zbytku posluchačů to pustili. A myslím, že celkem s úspěchem, i když Barča by k tomu jistě řekla své.Stejně jako nevím začátek, nevím ani konec, snad v jednu, snad ve čtvrt na dvě. Někteří se ještě na místě zdrželi, my už raději jeli dom. Zítra je přeci taky den...
Zapsal br. Honza Yamaha Pokorný, klávesák