V rámci už vyhlášeného týdenního ústeckého permanentního mejdanu jsme hráli snad už počtvrté (viz naše starší „deníčky). Mohli jsme si i vybrat čas – a nešlo jinak než čtvrtek večer úplně nakonec, protože před námi měli hrát Vláďa Mišík & Etc… A lepšího „předskokana“ jsme si snad ani nemohli přát. Z mého pohledu to bylo pro Těžkou dobu jedno z nejzásadnějších hraní v celé její pohnuté historii.
Mistr sice přijel trochu později než bylo v plánu, ovšem všichni jeho příznivci, jichž se na náměstí sešlo mnoho a mnoho set (možná se dali počítat i v řádu tisíců), mu to odpustili. Vladimír sice v roce svých šedesátin vypadá dost sešle, na pódium se navíc přišoural o berlích, ale byl to prostě on, legenda našeho bigbítu, na kterou jsme se na rynku všichni moc těšili…
Trošku zklamalo obsazení kapely, chyběly housle i dechy, ovšem duo kytaristů Skala – Pokorný doplněné skvělým Jirkou Veselým na base a občas i s akordeonem hrálo jak o život. Došlo na staré fláky (a já si jen odškrtával, co nedáme my – Sladké je žít, Šmajdák a ploužáky, Variace na renesanční téma etc…) i na pár novinek, koncert měl hezkou atmosféru. Mě osobně jen trochu zaskočilo, že zhruba jednu třetinu za Vladimíra odzpíval nějaký mladý zpěvák (jméno mi, pohříchu, vypadlo) – byl výborný, ale prostě Vláďa je Vláďa. Mladý zpěvák zastoupil Mistra ve věcech, které on prý již dnes hlasově nezvládá - přece jen šel s hlasem mírně dolů a transponování by písničkám uškodilo. Chápu to, ale Slunečný hrob prostě má zpívat Vladimír, nemůžu si pomoct…
Dva zážitky při střídání s kapelou ETC.. na pódiu:
Vláďa Mišík seděl pod pódiem na židličce a byl to starý nemocný člověk. Bylo nám ho líto a bylo jasné, že zenit už má za sebou. Inu, jak zpívaval, Život u bigbítu je založen na strašném mýtu ...
Muzikanti z ETC byli velcí sympaťáci, nikoliv nafoukané hvězdy a chovali se kamarádsky. Pavel Skála nám při odchodu popřál - Tak ať vám to hraje, kluci ...
My nastoupili na pódium kolem jedenácté večerní, zůstaly na nás stovky posluchačů, za mixpultem stál Miloš Fišer a nám se hrálo fakt skvěle. K produkci jsme přizvali jinak již nehrajícího Petra Kuldu s violoncellem a udělali jsme určitě dobře. Svým výkonem ještě utvrdil dobře šlapající Málisovu a Hubasovu rytmiku a obohatil zvuk kapely. Měli jsme připraveno pár nových kousků, dali jsme Mišíkův Třináctej plat, Pivovarskou „Tamaru“ Pepy Nose, navíc jsme si dovolili hrát i písničku Bohdana Mikoláška Domů, kterou jsme "věnovali" Sašovi Vondrovi a Mirku Topolánkovi za jejich šílené hlášky o tom, že pokud nepřijmeme „radar“, může znovu chlapcům hrozit vojenská služba (pokud tuhle píseň neznáte, tak je o tom, jak se šťastní chlapci vracejí domů z vojny). Všechno šlapalo, fungovalo i to krásné souznění mezi kapelou a posluchači, nechyběly ani naše osvědčené a věrné fankluby. Fakt to bylo dobré hraní, které trvalo zhruba půl hodiny přes půlnoc…
No a pak jsme ještě za pár stravenek, kteréžto jsme obdrželi coby „honorář“, stihli u posledního otevřeného stánku nějakého toho gambáčka a bylo dobře vychutnávat si pocit, že se nám to prostě povedlo. Kéž by to tak bylo vždycky!
KaPo