Tož opět přišly dny oslav osvobození, a to se již tradičně scházívá parta exstudentů pardubické VŠCHT a jejich přátel na samotě u lesa tam kdesi na pomezí Sudet mezi Landskronem a Schillperkem (tak nějak se to psávalo - dnes tedy Lanškrounem a Štíty), aby společně zapařila a dnes občas i trudný život si bujarým veselím hezky zpestřila. A už tradičně u toho nemohla chybět naše hudební úderka, kterážto byla opět Karolínem, hlavním to pořadatelem, pozvána a ostatními účastníky pak srdečně vítána…
Co bychom si namlouvali, opět jsme se tuze těšili, protože jsme ve velké většině opravdu potřebovali dobít si nějakou tu pozitivní energii, které je na myslichalupě u Rýdrovic vždycky dost a dost…
Pravda, sešlost byla tentokrát poněkud komornější, neboť nepřijeli ogaři ze Vsetína, pražský bratr s příbuzenstvem ani Píďovci, ovšem i tak se v páteční večer sešlo kolem třiceti lidiček, kteří si pak hezky užili vzájemného splynutí duší při nekonečném sdělování dojmů, konzumaci dobrého pití i jídla, hudební produkci, zpěvu i tanci…
Težká doba se představila s novým prvky v ozvučení. Míra, neúnavný to stavitel aparátů, si přivezl zbrusu nové kombo, které nedávno dokončil, aby ve spojení s dalším svým kombíčkem vytvořil elektrokytarový stereozvuk vysoké kvality. Nejmladší křídlo kapely, tedy Matýsek s Janem Yamahou, se pak pochlubilo zcela novými komby zn. Beringer německé výroby, která i navzdory relativně nízké ceně vykazují nesporné kvality. Ozvučení jsme tedy měli velmi slušné, což se týkalo jak nástrojů, tak i vokálů…
Navíc jsme vedle již zavedených kusů přednesli několik novinek, jež opět padly na úrodnou půdu: mj. Mišíkův Třináctej plat, Tamaru Pepy Nose, Santanovu Sambu Pati, indiánské El Condor Pasa a Traktor legendárních „Visáčů“. Nálada příjemná, produkce se nakonec protáhla až někde ke druhé hodině noční. Kapela opět reprezentovala vzorně – včetně děvčat, která doprovázela některé naše mladé muzikanty. Jen Mális by se snad konečně mohl naučit text Traktoru, když už teda studuje tu vysokou školu, že…
Nutno samozřejmě pohovořit také o servisu, kterýžto opět neměl chybu: gambáček prvotřídní, neodmyslitelný kotel polévky taktéž, skvělé klobásky, uzený sýreček, výborní utopenci s cibulí, přehršel ohnivé vody mnoha druhů – ovšem všeho s mírou, že…
Ku spánku jsme se ukládali tak nějak mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Až na mladé Italy, kteří s děvčaty spali opět přímo na „jevišti“, všichni ostatní hezky v postelích, což také nebývalo v myslichatě vždy pravidlem. Trochu spánku jsme ale opravdu potřebovali, protože nás po opět velmi příjemných Rýdrovicích hned další den odpoledne čekalo hraní na festiválku pořádaném na zahradě ústeckého DDM, coby doprovodný program turnaje v pétanque. Ale to už je věc dalšího zápisu… Tož tak!
KaPo