Severovýchodní Maďarsko

Úvod

Vždy jsem měl Maďarsko zafixované jako placku. Letos jsem se vyvedl z omylu. Navštívili jsme severovýchodní Maďarsko s jeho pohořími a termálními koupališti.

Informace o této oblasti jsou na webu poměrně kusé a proto vznikla tato stránka - následující povídání není vyčerpávajícím popisem oblasti severního Maďarska, ale spíš směsicí dojmů a tipů pro ostatní. Pokud narazíte na nějakou blbost, dejte mi prosím vědět.

V Maďarsku jsme strávili asi 14 dní a pojali jsme to kočovnickým stylem bez přesného plánu kdy a kam: Někam jsme zajeli, pár dní tam strávili, pochodili, pokoupali se a jeli jsme dál. Ubytování (v soukromí, kromě jedné noci pod stanem) jsme sháněli vždy až na místě a vždy bez problému.

Pohybovali jsme se přibližně zde:

• Dömös a Dobogókő- kousek od slovenských hranic mezi městy Esztergom a Visegrád
• Hollókő - skanzenovitá sympatická vesnička jižně od města Szeczeny
• Pohoří Mátra s městy Gyöngyös a Mátrafüred
• Bukové hory - Eger, Répáshuta, Miskolc
• Tokaj

Možná se někde v následujícím textu objeví i kritika některých jevů, jako například stavu maďarských silnic, ale celkově se dá říct, že se nám v Maďarsku velmi líbilo a mile nás překvapila ochota, slušnost a vstřícnost Maďarů, a to i přes poměrně tlustou jazykovou bariéru.

Místa

Dömös a Dobogókő

Kousek od slovenských hranic mezi městy Esztergom a Visegrád (ano,ten) se nachází vesnice s názvem Dömös. Protože jsme tam dorazili navečer, ubytovali jsme se v místním kempu skoro na břehu Dunaje. Kemp byl příjemný, slušný, s dobrou malou restaurací a bazénem.

Druhý den jsme vyrazili do kopců nad Dunajem. Výchozím bodem je křižovatka silnice vedoucí od kempu s hlavní silnicí. Tři značky (červená, zelená, modrá) vedly k altánku s rozcestníkem. Altánek měl kolem dokola vymalovány maďarské svaté a uvnitř přespávali mladí maďarští turisté, takže to asi bez problémů jde, kdyby někdo potřeboval.

Od rozcestníku začíná jeden ze dvou nejzajímavějších úseků cesty - soutěska Rám Szkadék. Je to takový maličký Slovenský Ráj. Potůček ve chvílích svého vzedmutí vykotlal místy velice úzké údolí a tímto údolím vede i zelená stezka. Je vybavena žebříčky a zabradlím, což je při normálním počasí skoro až zbytečné, ale pokud jdete s dětmi nebo příjde nějaký plavák, pak se asi velice hodí.

Za soutěskou se zelená značka opět spojí se žlutou a tam se pak buď dá vrátit zpět, nebo pokračovat do osady Dobogókő, kam jsme se vydali my.

Teploměr ukazoval dost přes třicet a tak jsme se těšili na občerstvení v místní restauraci, která tam podle dostupných měla být, ale přesto, že jich tam bylo několik, všechny byly zavřené. Tak jsme alespoň u místního hydrantu u autobusové zastávky doplnili zásoby vody a pokračovali v cestě po červené.

Maďarští bohové se nad námi nakonec smilovali a asi po 300 metrech jsme konečně narazili na otevřenou restauraci. Tam jsme pojedli, popili a vydali se úmorným vedrem dál. Už to začínala být trochu nuda, když jsme dorazili na vrch Prédikálószék (659 mnm). Odtamtud se nám otevřel nádherný výhled na obrácené písmeno omega, které tam hluboko dole pod námi vytvořil Dunaj. Byla docela slušná viditelnost, takže i Visegrádský hrad byl jako na dlani a na druhé straně Dunaje Nagymaros. Litry vypoceného potu stály za tento výhled.

Pak už to s námi šlo z kopce. Nejprve pozvolna, ale pak to začalo být zajímavé. Když cestička uhnula doprava, objevil se pod námi slušný krpál, který mohl být v pohodě, kdyby cesta i její nejbližší okolí nebylo úplně hladké a posypané jemným prachem. Už jsem psal v popisu cest po Korsice (Korsika 2013), že od jisté doby nedám dopustit na turistické hole. Tady se to opět potvrdilo: nemít hole, buď bychom tam byli ještě dnes, nebo bychom to museli sjet po zadku a zastavili se až bůhvíkde. I takto jsme to klouzali, jak to šlo a tolik stromů, jako my tam, nenaobjímal ani jeden nejmenovaný prezident.

Nakonec klouzačka skončila a cesta pokračovala kolem pěkných skalisek až zpět k rozcestníku s altánem. I tam se hodily hůlky, i když tento úsek by šel i bez nich, ale naše kolena nám za ty hůlky děkovala i zde.

Celý výlet trval asi 9 hodin, včetně chození po Dobogókő a oběda.

Z městečka Dömös jsme chtěli pokračovat přes Visegrád do pohoří Mátra. Na mapě to vypadalo, že ve Visegrádu je most, podle značky to vypadalo, že zvedací. Proto nás trochu překvapila navigace, když pravila "po 50 metrech odbočte vlevo a naloďte se na trajekt". Tak jsem honem vyběhl koupit lístek za auto i za každou osobu a už jsme pluli na druhou stranu Dunaje.

Wiki městečka Dömös, pokud vám nevadí maďarština, nebo si necháte stránku přeložit ...

Pohoří Mátra

Mátra je nejvyšší maďarské pohoří, asi 50 km dlouhé. Nejvyšší hora Kékes má 1015 a dá se na něj vyjet autem. Nebo vyjít úplně odspodu, což je převýšení skoro 700 metrů. Vzhledem k vedru jsme zvolili kompromisní řešení - vyjeli jsme autem asi do 750 metrů do centra Mátraház a zbytek došli po sjezdovce na vrchol. Zpátky jsme šli lesní cestou, po modré a pak po červené.

Na kopci je hospoda, památníček zabitým motorkářům a rozhledna, ze které je při dobré viditelnosti vidět docela daleko, až na Tatry. Vzhledem ke snadné dostupnosti autem je tam plno lidí a plno stánku s hodnotnými suvenýry.

Jako pozornost podniku tam hrál na nějaký basový klarinet hudebník ťahavé maďarské písničky a dodával místu zvláštní tklivou atmosféru.

Gyöngyös / Mátrafűred

Největším městem oblasti je Gyöngyös. Ve městě jsou obchody, kde se dají doplnit zásoby a bankomat v Tescu.

Bydlení jsme sehnali v městečku Mátrafüred v penzionu Fekete rígó, za rozumnou cenu pěkný pokojík.

O tomto městečku praví web, že stojí za návštěvu a že je to jedno z nejpopulárnějších a nejkrásnějších vyhlídkových míst v pohoří Mátra. Mno ... Jedná se o malé město nebo spíš větší vesnici, kde je pár penzionů, hotel, pizzárna, restaurace a zavřená cukrárna. A ještě vlakové nádraží. Svoje nejlepší roky už má asi za sebou a měl jsem dojem, že pomalu upadá. Vcelku tam chcípnul pes. Spousta domů na prodej a opuštěný chátrající amfiteátr.

Pár minut pěší chůze od Mátrafüredu je docela milá rozhledna. Druhá rozhledna je u kempingu Sás-tó, kde se dá také ubytovat - pod stanem i v chatkách.

Problém je v okolí s koupáním. Když se teploty vyšplhaly dost přes 30 stupňů, chtěli jsme se někde vykoupat. Pátrali jsme a objížděli okolí, kde byly v mapě vodní plochy, ale žádné místo na koupání jsme nenašli, kromě krytého bazénu.

Jednu chvíli už to vypadalo nadějně - u asi 20km vzdálené vesnice Markaz bylo docela velké jezero, ale koupat se v něm nedalo - bylo bahnité a celé porostlé žabincem. Kolem jezera byly rekreační chaty, ale vše vypadalo dost zpustle a opuštěně.

Pak se počasí zhoršilo a tak jsme si z Mátrafüredu ještě udělali krátkou procházku po modré značce k pramenu Ördök forrás (Čertův pramen), který tam nebyl a vynecháte-li ho, o nic nepřijdete. Můžete to vzít rovnou ke zřícenině hradu Benevar a tam odsud neznačenou cestou po vrstevnici ke studánce Rákoczi forrás a pak zpátky do městečka.

Další info z iDnes...

Bukové hory

Bukové hory (Bükki nemzeti park) je asi 50x50km velká přírodní rezervace s teplomilným listnatými stromy, převážně buky, ale poměrně hojně zastoupeným i habrem a dubem cerem a nejspíš i dubem šípákovým. Leží mezi městy Eger a Miskolc.

Jsou to hory poměrně opuštěné, více lidí potkáte pouze na jejich okraji, uvnitř pouze pár turistů, nejčastěji české cyklisty. Asi uprostřed leží vesnice Répáshuta, která má podle jiných webových stránek silnou slovenskou menšinu. Zkoušel jsem zdravit maďarsky i slovensky, slovensky mi odpověděla pouze jedna stařenka.

Procházky Bukovými horami jsou dlouhé a bezlidnaté. I když vyjedete autem do vyšších poloh, snadno za dvacetikilometrovou tůrku nastoupáte a naklesáte 1000 výškových metrů. Je dobré být ve střehu a sledovat pozorně značení, nebo čas od času juknout do mapy (tabletu), zde jste ještě tam, kde si myslíte, že jste.

My jsme vyjeli silnicí z Egeru směr Répáshuta a auto jsme nechali na prašném parkovišti v zatáčce kousek před vrcholem stoupání (jedno z mála parkovišť po cestě: N 48°2.71728', E 20°28.80997'). Pak jsme se vydali kousek po silnici nahoru a odbočili po cestě na modrou značku, ze které jsme pak odbočili u malé osady na žlutou do vesnice Répáshuta. Je potřeba být ve střehu se značením, občas značka nenápadně uhýbá z hlavní cesty. Těsně před vesnicí jsme si ještě vylezli asi 100m k jeskyni Balla-barlang.

Vstup do vesnice vypadá trochu zpustle, ale pak už se objeví 2 hřbitůvky a vše začíná být příjemně upravené. V místní restauraci s dobrým a levným jídlem jsme poobědvali. Slovenština se nekonala - obsluha mluvila pouze maďarsky.

Po obědě jsme se vydali po zelené značce přes rozcestí a altán Bánya-hegy elágazás odbočuje zde krpálovitá cesta pro cyklisty, kterou jsme neustále křižovali) až k rozcestí Bánya-hegy, kde jsme blbě odbočili a místo po zelené doleva jsme se vydali po zelené doprava na Kis-kő-hegy nyerge. Vracet se nám už nechtělo, i když se jednalo asi o 300m, takže jsme to vzali po zeleném trojúhelníku směrem na Három kő, s tím ,že sejdeme neznačenou cestou na tu původní zelenou, po které jsme chtěli jít. Bukový les se změnil díky vyšší nadmořské výšce skoro v prales s popadanými stromy a vysokým bylinným podrostem.

Odbočku přes skalní bránu Sziklakapu jsme našli, i když úplně jako cesta moc nevypadala. Po chvíli se lesní pěšina změnila v prudký sestup po zarostlé suťové cestičce. Kdyby se tam někomu zvrtla noha, nebylo by to nic moc. Ale opět nás zachránily hole a po chvíli jsme šťastně přistáli na zelené turistické značce. Na křižovatce se zeleným kolečkem jsme odbočili vpravo, zelená nenápadně přešla v modrou a pěšina se změnila v prašnou cestu s modrým plusem, po které jsme došli až na parkoviště.

Kdyby chtěl jít někdo v našich šlépějích, okruh je asi 20 km dlouhý a celkové převýšení a přenížení je asi 1000m.

Eger

Východiskem a největším městem oblasti od západu je Eger. Cituji server Hungary tourism: Eger nabízí širokou paletu zajímavostí pro své návštěvníky: za návštěvu stojí středověký hrad, turecké památky, bazilika, barokní budovy a kostely. Gurmáni mohou objevovat chutě místních jídel v nekonečné řadě malých restaurací nebo hospůdek a hluboko pod kopcem, v několik kilometrů dlouhé řadě sklepů táhnoucích se pod městem, zraje slavné egerské víno (včetně Býčí krve).

Asi takto: Eger určitě stojí za vidění, od hradu je pěkný výhled na město i okolí. Velmi pěkné jsou termální lázně a pěkné je i centrum. Na úzký vysoký minaret - památku na tureckou nadvládu - se dá vyjít a porozhlédnout se po okolí. Pěkný rozhled je i od egerského hradu.

Trochu jsem měl pocit, že město zažilo už i lepší časy, a to jak v centru, tak v oblasti vinných sklípků. Co mne překvapilo, že v tomto padesátitisícovém městě končí život i v centru po deváté hodině večerní a v deset už těžko najdete restauraci, která nemá židle na stolech.

Myslím, že dost velkou záchranou pro majitele restaurací, sklípků i lázní jsou polští turisté, kterých jsme mnohdy potkávali více než domorodců. Na polské turisty jsme zejména kolem Egeru naráželi prakticky všude. Úplně největší koncentrace byla v termálních lázních v teplé vodě, kde se nahřívaly především dámy v pozdně důchodovém věku.

My jsme si sehnali ubytování blízko oblasti nazvané Szépasszony völgy, což je právě ta oblast, kde se nacházejí vinné sklípky. Do centra to bylo asi 10 minut pěšky a do sklípků ještě blíž. Takže jsme večery zde trávili vinnou turistikou a porovnávali chutě vína v jednotlivých sklípcích, což trochu lezlo do pěněz, ale ne zas tolik, abychom si tuto radost odřekli.

Z mnoha sklípků mi utkvěli v paměti tři: jeden negativně, kde jsme ochutnávali místní Egri bikavér a bídná byla jak obsluha - starší paní dost ovíněná, která nam vino přinesla v něčem jako sklenice od hořčice, tak i víno - sice ne úplně špatné, ale jinde měli výrazně lepší. Druhým ze tří sklípků byl poměrně nově otevřený sklep, kde mi nejvíc chutnal polosladká muškátek (Féledes muskately). Jinde měli také dobrý, ale zde byl (pro mne) nejlepší. Žena si pochvalovala suchého portugala a mohu potvrdit - byl také výborný.

Třetím zajímavým sklípkem byl takřka vedle od druhého, kde majitel připomínal zesnulého Vladimíra Tesaříka z Yoyo-bandu a pouštěl hudbu na přání. Tak jsem se s ním dal do řeči, zavzpomínali jsme na maďarskou klasiku (Omega, Locomotiv GT, Illés) a on mi pak pustil Petroleum lampa a Ringasd el magad. Vínko měl taky slušné.

Takže: když tam přijedete - choďte a ochutnávejte, rozdíly jsou někdy výrazné.

Szilvásvárad - Údolí Szalajka

Asi 20 km od Egeru na sever leží městečko Szilvásvárad, jehož údolí Szalajka je jedním z nejnavštěvovanějších míst této oblasti. Vede jím příjemná procházka a zvládají to i rodiny s kočárky, takže tam je trochu nahuštěno. Dá se jet i úzkokolejkou nebo na kole. Taky tam stál jeden kočár s koňmi, a to když jsme přicházeli i když jsme odcházeli. Vozka zřejmě neměl příliš úspěšný den.

Po cestě jsou sádky se pstruhy, které můžete i sníst v místní restauraci, lesní muzeum (Erdei Múzeum), malý vodopád a kaskády na říčce. Od horní stanice se dá, nyní již po úzké pěšině, pokračovat do kopce k jeskyni pračlověka Istállóskő. My jsme vyběhli ještě nad jeskyni po zelené značce až ke skaliskům, označeným v mapě jako místo pěkného výhledu. Vcelku jo. Byl to docela krpál, p5i tom vedru.

Na zpáteční cestě jsem si našel v lese bytelné bukové trekingové hole, díky kterým jsem při zpáteční cestě dolů předbíhal ostatní klouzající turisty.

Ze Szilvásváradu se dá jít ještě naučným chodníkem k rozhledně Kalapat, ale nebyli jsme tam, takže případně google.

Turistické propagační materiály hovoří o této oblasti jako o úchvatném horském údolí. No, horské moc není, zas tak úchvatné také ne, ale je pěkné a za vidění určitě stojí. Součástí je i naučný kout s názvem Muzeum lesa (Szabadtéri Erdei Múzeum), pro děti i dospěláky.

Odkaz pro milovníky maďarštiny: Szilvásvárad

Miskolc

Miskolc je 3. největší město Maďarska, ale navzdory své velikosti na mne působilo sympatickým dojmem. Město není nahečmané, působilo na mne dojmem volnosti. Centrum je pěkné, se spoustou kavárniček a restaurací, ve kterých narozdíl od Egeru nekončí život před 10. hodinou večerní. I přesto, že byly prázdniny, všude bylo spoustu mladých lidí.

V porovnání s Egerem je Miskolc střízlivější, nevypadá tak turisticky a tomu odpovídá i menší počet turistů, zejména polských. Vyjímkou je oblast kolem lázní ve čtvrti Tapolca.

Nedaleko od Miskolce leží Lillafüred, což je turistická oblast zobrazovaná na všech stránkách o Miskolci. Bylo mi nápadné, že na všech stránkách byl jeden a ten samý pohled - a skutečnost tomu odpovídala. Jednalo se o přepychový hotel ve stylu zámku na břehu jezera - a vcelku nic víc. Za krátkou návštěvu to stojí, ale moc dlouho jsme tam nepobyli. Krásným kontrastem zobrazujícím rozevírající se nůžky mezi superbohatými lidmi a zbytkem byla nedaleká chátrající turistická ubytovna ve tvaru panelákového kvádru.

V okolí jsou četné turistické trasy, na ty nám však už nevybyl čas.

Tokaj

Tokaj je sympatické malé městečko, jehož největší předností je tokajské víno. I když jsme tam nenocovali, nabídek na ubytování jsme viděli spousty. Město oplývá spoustou obchůdků s vínem, vinárnami i sklípky. Myslím, že se vyplatí zajít kousek dál od centra, kde jsou podzemní sklípky soukromníků a víno domácí a za lepší ceny.

Městečko má tři části

• Tokaj - centrální část městečka s prodejnami a sklípky
• Kistokaj - Malý Tokaj s malými vinnými sklípky
• Tiszapart - na 2. straně Tiszy za mostem - dá se tam koupat v řece

V Tokaji se stékají řeky Tisza a Bodrog a je na to příjemný pohled. Milovníci lodičkování na širokých řekách si mohou zapůjčit loďku a projet se po řece.

Nad městem se vypíná vysoký kopec s rozhlednou. Kopec je pokrytý vinicemi a z Tokaje na něj vede turistická stezka. Nebo se ne něj dá vylézt z vesnice Tarcal. Oboje znamená převýšení kolem 400m.

Od Tokaje na sever se začíná táhnout Zemplínské pohoří, které končí až na Slovensku. Vzhledem k nadmořské výšce Tokaje (něco kolem 100 mnm) vypadají okolní kopce se svými 600-700 metry jako slušné hory.

Hollókő

Hollókő je sympatická skanzenovitá vesnička pod městem Széczeny. Narozdíl od našich skanzenů, v tomto normálně bydlí lidé a podle všeho se živí turisty - výrobou různých dárkových předmětů ze dřeva a z keramiky. Ceny jsou oproti jiným turistickým oblastem více než rozumné a hlavně to není (většinou) žádná kýčovina. Můžete také ochutnat místní speciality či místní sýr - sajt [čti šojt].

Hned zkraje vesnice po pravé straně je domek s hlavolamy. Můžete si tam zkusit potrápit mozek a když se vám některý z hlavolamů zalíbí tak, že se od něho nemůžete odtrhnout, můžete si ho i koupit.

Ve vsi je také několik občerstvovacích stanic, pekárna, kostel a několik malých muzeí. Kdo má dost času, může vyběhnout na nedalekou zříceninuá hradu.

Trochu záludné je parkování. Rozhodně neparkujte tam, kde to není povoleno. Nejjednodušší je zajet na horní parkoviště - odbočka vlevo tam, kde začíná skanzen.

Kdybychom jeli znovu někdy kolem, Hollókő bychom určitě nevynechali.

Doprava

V Maďarsku se dá cestovat v pohodě vlakem, autobusem i autem. My jsme zvolili auto, takže co se týká ostatních prostředků, jenom zde mohu napsat, že autobusy městské dopravy v Miskolci stojí 300-400 HUF za jednu jízdu a jízdenky se kupují buď v některých prodejnách (za 300 HUF), nebo přímo u řidiče autobusu (za 400 HUF)

Silnice

Samostatnou kapitolou jsou maďarské silnice. Řidič, který je zvyklý kochat se krásou okolní přírody, zde nepochodí. Maďaři opravují silnice dvojím způsobem: buď udělají 500 m nový koberec a 3 km před a 3 km za dají značku s omezením rychlosti na 30-40km/hod, nebo, častěji, u silnice umístí značku hrboly v délce 1 km (a po jednom kilometru další stejnou značku). Takže jízda velmi často připomíná slalom mezi výmoly, špatně záplatovanými dírami a asfaltem u krajnice vyhrnutým od náklaďáků do vlnobití o výšce 20 cm. I ty úseky silnic, které byly docela slušné, nedovolují spustit oči ze silnice, protože i na nich se zcela nečekaně objevují díry slušné hloubky, nebo zákeřné hrboly. Myslím, že nejjednodušším řešením by bylo v Maďarsku zrušit všechny značky "Hrboly 1 km" a nahradit je jednou souhrnou značkou "Hrboly 1000 km" hned při vjezdu do Maďarska. Za celou cestu si nevzpomínám, že bychom viděli bílou čáru na okraji silnice. To ale zas tak nepřekvapuje, protože většinou by ji nebylo na co namalovat.

Abych nekřivdil, v jiných částech Maďarska jsou prý silnice v lepším stavu a dálnice jsou údajně slušné.

Zdálo se mi, že Maďaři milují dopravní značky. Takovou hustotu značek na kilometr čtvereční jsem ještě neviděl. Vyjímkou nebylo ani to, že úplně stejné značky byly asi jedem metr za sebou, jedny menší a jedny větší. Další oblíbenou hračkou Maďarů jsou semafory. Jednak ve městech, kde se podařilo vytvořit alternativu k zelené vlně (kdy projedete město a všude máte zelenou): maďarská varianta se jmenuje červená vlna, což znamená, že neustále stojíte. Semafory někdy bývají i v úplně malých vesničkách, kde hlavní silnice s malým provozem křižuje nějakou místní cestu, po které nejezdí už vůbec nikdo. Samozřejmě je na semaforu červená.

Perličkou byl kruhový objezd, který měl 1 vjezd a jeden výjezd. Minimalizace.

Policie

Policie nikdy nespí a proto jsme projeli kolem číhajícího policejního auta i vcelku malou dědinkou na nedůležité cestě kolem 19. hodiny, kde měřili rychlost. Naštěstí díky (ne-)kvalitě silnic jsem jezdil pomalu a nedostali nás. Pokud jde o alkohol, dobrému vínu navzdory, je to jako u nás - povoleno je 0,0 promile.

Termály

Eger

Termály v Egeru jsme navštívili jako první z termálů. Celý areál je velmi pěkný a docela rozlehlý, bazény jsou většinou venkovní, s různě teplou až horkou vodou.

V lázních je velké množství všelijakých bufetů, takže smrt hladem ani žízní nehrozí.

V areálu jsou i vnitřní turecké lázně, do kterých se ale kupuje vstupné zvlášť.

Pokud máte s sebou klíčky od auta, kreditku a podobné poklady, vyplatí se u pokladny koupit trezor (kolem 300 HUF), do kterého si své cennosti můžete schovat. Je to hned vpravo za vchodem a říkají tomu sejf.

Koupání v Egeru nám vyšlo zrovna na dobu veder. Byli jsme překvapeni, že i při teplotách nad třicet stupňů je koupání v termálech příjemné a osvěžující.

Bogács

Bogács leží asi 20 km jihovýchodně od Egeru a největší devízou je termální léčebné koupaliště, které má jeden napůl zakrytý bazén, dva dvojité venkovní a několik bazénů pro děti a chladnější plavecký bazén. Voda v bazénech je úžasně zdravá, což se pozná i z toho, že smrdí. Teď si vypůjčím:

"Pobyt v termálních lázních s léčivou vodou s relativně vysokým obsahem síry a minerálních látek má léčivé účinky při chronických potížích pohybového ústrojí, při chronických formách revmatismu kloubů. Blahodárný účinek má rovněž při léčbě poruch zažívacího a střevního systému." No nekupte to.

Pro děti jsou k dispozici i dva tobogany a skluzavka s protisvahem, na které se klouže v malých člunech.

Součástí lázní je i kemp, kdr se dá zřejmě bydlet a zároveň užívat termálů.

Mezőkövesd

je další město na jihovýchod od Egeru, kousek od Bogacse a hlavním lákadlem - jak jinak - je termální koupaliště, kde nás zastihlo poněkud deštivé počasí.

To vůbec navadilo, protože v termálech se dá vydržet nejen při pálícím slunci, ale i za deště. Lázně mají kromě toho i několik vnitřních bazénů, takže jsme mohli střídat vnitřek a venek.

Podobně jako v Bogacsi, i tyto lázně obsahují léčivou vodu a proto příslušně smrdí.

Kromě klasických zdravých bazénu lázně nabízejí ještě jeden větší bazén, kde se dá plavat a zajímavý kruhový bazén, kde byla voda studená jak v naši milé Orlici, takže jsem ho okusil jen krátce, aby se na mne nezlobil, že jsem ho vynechal.

Do Mezőkövesdu jsme dorazili odpoledne, takže jsme využili nabízeného levnějšího vstupného po 16. hodině.

Miskolc - Tapolca

Kdybych si měl vybrat z navštívených termální koupališť pouze jedno, volil bych jeskynní termály Barlang fürdő v Miskolci, část Tapolca. Jak napovídá název, koupete se v jeskyních a nad vámi jsou krasové jeskyňky a komíny a všechny ty věci, co krasová jeskyně má mít. Jsou tam jakoby dvě patra, spodní s chladnější (čti teplou) vodou a horní s teplou vodou (ještě teplejší).

Nejlepší je jít do lázní hned po otvíračce (rok 2016: 9 hod.), protože jeskyně jsou ještě vcelku prázdné a je možno položit se na vodu na záda a vychutnávat nádheru nad váma.

Oficiální webové stránky lázní mi přišly trochu zmatené, pro podobně postižené lidi pár slov na vysvětlení:

V Tapolce jsou kousek od sebe (asi 300 m) dva areály. Ten bližší se jmenuje Strand fürdő a je to především venkovní koupaliště s teplou vodou ve dvou bazénech - normálním a plaveckou padesátkou. Vstupné tam bylo tuším 1600 HUF. Tou hlavní atrakcí jsou ty vzdálenější lázně, označené jako Barlang fürdő a tam jsou ty jeskyně + pár menších venkovních bazénů, také s teplou vodou. Vstupné na 4 hodiny je za 2500 HUF. Dá se koupit i společná vstupenka do obou areálů (4 hodiny v Barlang + zbytek ve Strand), to se nám ale nepodařilo, protože paní u kasy mluvila jen maďarsky a nějak nám vysvětlovala, že tam je nějaký problém, ale tam naše komunikace končila.

Demjém

Prospekty přirovnávají koupaliště v Demjému k Tureckém Pamukale. Nebyl jsem tam, nemohu potvrdit ani vyvrátit. Faktem je, že nad lázněmi je kopec z bílého vápence (travertinu ?), po kterém teče voda a lehce se z něho kouří. Vypadá to hezky, může se ale jen k jeho okraji, koupačka se odehrává pouze v bazénech poblíž. Nejlepší výhled je nad tímto útvarem, dá se tam dojít mimo koupaliště.

V době, než tam postavili maxi hotel, to tam mohlo být pěkné. Teď to (podle mne) ten monstrózní hotel hyzdí a potlačuje krásu přírody. Vstupné do těchto lázní patří k těm dražším a vcelku nenabízí, kromě toho travertinového kopce, nic navíc. Jo, jsou tam skluzavky a podobné ptákoviny. Reklama mluví o jeskynních lázních, ale jedná se jen o umělé betonové jeskyně.

Před těmito lázněmi jsou ještě jedny maličké, nazvané staré nebo původní nebo tak nějak.

Další koupání

Koupání mimo termály

Překvapilo nás, že se Maďaři asi neradi koupají. Čechy jsou v tomto ohledu možná opačným extrémem - pomalu každé městečko má svouje koupaliště a koupat se dá i ve spoustě řek, rybníků a přehrad. V severovýchodním Maďarsku jsme (až na jednu vyjímku - viz dále) nenarazili na žádné normální koupaliště nebo rybník, kde by se dalo vykoupat. Jediné vykoupání bylo v termálních lázních nebo krytých bazénech. To vyjímkou byl ...

Přírodní lom u Tokaje

Od známého jsem měl typ na přírodní (vyjíměčně netermální) koupání v zatopeném lomu blízko města Tokaj. S pomocí navigace jsme to našli - je to u města Tarcal a jmenuje se to Tarcali Bányató. Auto se nechá u krámu a dojde se po červené turistické značce asi 1 km. Místní nějak jezdí autem až k lomu.

Koupání tam mohlo být pěkné (pominu-li nápisy Zákaz koupání). Problém nastal, když tam po chvíli přišla tlupa hlučných výrostků - rázem bylo po pohodě, protože vypadali na to, že by s nimi mohl být problém. Za chvíli k nim přibyli další, posílení plechovkovým pivem a tak jsme radši po krátkém vykoupání (voda, i když netermální, opět teplá) lom opustili.

Vyšli jsme ještě na kopec nad lomem, kde, vytesán z bílého kamene, byl Ježíšek v nadživotní velikosti (8,5 metrů). Socha trochu připomínala známého Ježíše rozpaženého nad Buenos Aires. Na mapě se to jmenuje památník Áldó Jézus . Z kopce byl pěkný výhled do dáli. Zpět do Tarcalu jsme sešli schody pod Ježíšem a byl na něho i zespodu pěkný pohled.

Jídlo, pití, ceny

Jídlo

Jídlo v restauracích je dobré. Objednávat si podle jídelního lístku bez znalosti maďarštiny je zábavné - vždy jsme s napětím očekávali, co vlastně dostaneme. Zkoušeli jsme hlavně to, co u nás není běžné - Bab leves (fazolová polévka), Bab gulyas (fazolový guláš), Sertés perkelt + galuska (vepřový perkelt s haluškami), Gastanyapurré (kaštanové pyré).

Na fazolová jídla se specializuje restaurace za obcí Alsótold, která se jmenuje Czarda Babléves a nabízí spoustu variant Babléves a Babgulyase. Pokud vás vaše kroky zavedou někde poblíž skanzenovité vesničky Hollókő, tato hospůdka stojí za vidění.

Stejná jídla chutnala na různých místech různě, ale vždy dobře, porce byly více než slušné.

Pití

Samozřejmě, že je v Maďarsku nabídka pitiva velmi podobná té naší, s tím rozdílem, že pivo je spíše horší. Poměrně často jsou k dostání česká piva, namátkou vzpomínám na Kozla, Staropramen, a tuším i Krušovice.

Čím Maďarsko vyniká, to jsou vína. V oblastech, kde jsme se pohybovali, byl veliký výběr vín dobrých až výborných. V porovnání s moravskými víny jsou v průměru většinou o něco sladší, protože toho sluníčka tam je přece jen víc.

Červená vína byla nejčastěji suchá, v bílých vínech převažovala také suchá, ale byly i polosuché a polosladké. Samostatnou kapitolou pak byla vína tokajská.

V Maďarsku jsou vína podobně jako u nás dělena podle množství zbytkového cukru, rozdělení se mírně pramen od pramene liší, ale přibližně platí, že víno

• suché (száraz): cukr < 4 g/l
• polosuché (félszáraz): cukr 5-12 g/l
• polosladké (félédes): cukr 12-45 g/l
• sladké (édes) : cukr > 45 g/l (vína ledová, slámová, výběr z cibéb)

Vyhlášenými víny z oblasti Egeru je Egri Bikavér, známá býčí krev, což je suché červené cuvée z několika odrůd a bílá Leanyka [Leáňko]. Na mne byla obě vína až příliš suchá (Leanyka byla i v kategorii polosladké) a nějak jsem si k nim nenašel cestu.

Podobně kolem města Tokaj se vyrábí - zcela nečekaně - tokajské.

V podstatě existují dva druhy tokajského: Normální (Tokaj szamorodny), lisovaný z hroznů a Tokaj aszu (někdy nazývaný výběrový), do kterého jsou přidávány cibéby, což jsou částečně seschlé bobule vinné révy, obvykle napadené ušlechtilou plísní Botrytis cinerea. Pomocí této technologie vzniká víno s velkou cukernatostí, které je proto velmi sladké. Podle množství cibéb se Tokaj aszu označuje 3-6 putýnkami. Jeden decilitr pětiputénkového tokaje můžete u soukromníka ve sklípku ochutnat za 600-1200 forintů.

Vinné odkazy

• Maďarský vinný slovníček Pozor! na pomalých připojeních nutno zakázat Javascript na stránce, jinak se stránka zobrazí až po 20 vteřinách
• Tokajské víno

Ceny

Ceny v obchodech jsou srovnatelné s cenami u nás. Benzín je o něco dražší a jídlo v restauraci také. V restauracích se ceny dost výrazně liší podle atraktivity místa (hodně) a podlě typu restaurace (méně).

V článcích o Maďarsku na webu jsem všude četl, že se vyplatí nakupovat na tržnicích. V oblasti, kde jsme byli, skoro žádné tržnice nebyly, a když byly, tak většinou s hadrami. Pardón, s oblečením. Z ovoce / zeleniny převažovaly melouny, sem tam broskve a papriky, kupodivu o dobré meruňky jsme nezavadili, možná jsme tam byli v blbou dobu.

Ceny za ubytování: v kempu za stan + 3osoby 6450 HUF, v penzionech mezi 4000-5000 HUF / osobu / noc.

Maďarština

V Maďarsku se mluví maďarsky. Kdo tento jazyk neovládá, je odkázán na ruce a nohy. S mladší generací ve městech se většinou dá domluvit i anglicky, se staršími lidmi německy, ale ve venkovském krámku zbývá jen ta maďarština. Slovník se občas hodí, je ale nutné vědět, jak se co vyslovuje, což na první pohled může být problém, ale naučit se to dá, protože výslovnost na rozdíl od některých jiných jazyků je pravidelná a vždy stejná. Důležité je řádně vyslovovat přehlasované samohlásky a u zdvojených písmen je opravdu vyslovovat zdvojeně (např. ve slově kettö = dvě).

Jednou nás zaskočila majitelka domu, když jsme hledali ubytování. Mluvila s námi rusky.

Nápisy jsou všude maďarsky, ale někde lze najít i anglickou nebo německou variantu, poměrně častá byla i polština a tu a tam i slovenština.

Nejzákladnějšími slovy jsou podle mne kromě počítání do deseti (nebo aspoň do pěti) pozdravy a poděkování. Takže:

• Dobré ráno: Jó reggelt (bacha, dvě G)
• Dobrý den: Jó napot nebo ještě lépe Jó napot kivánok
• Dobrý večer: Jó estét [eštét]
• Na shledanou: Viszontlátásra [visontlátášra] nebo zkráceně Visztla
• Děkuji: Köszönöm
• Ano: Igen
• Ne: Nem

a ještě pár nápisů a cedulí ...

• Zákaz: Tilos
• Vstup zakázán: Belépni tilos
• Táhnout / Tlačit: Húzni / Tolni
• Vstup / Vchod / Vjezd: Bejárat
• Výstup / Východ / Výjezd: Kijárat
• Hrboly: Úthibák - velmi častá cedule na silnicích
• Pozor pozor: Figyelem figyelem [fídělem fídělem]
• Restaurace/hostinec: Étterem / vendeglö

... a pozor:

• szerszám [ser sám]: nástroj (pomůcka)
• fúj a szél [Fůj osél]: fouká vítr

Některá slova jsou převzata ze slovanských jazyků (údajně kolem 20%), třeba

• kočka: macska [mačka]
• houba: gomba
• koláč: kalacs [koloč]
• středa: szerda, podobně čtvrtek, pátek
• potok: patak [potok]
• dvůr: udvar [udvor]

Ostatní si najděte v odkazech nebo pomocí přítele Googla.

Odkazy na maďarštinu

• Wiki-maďarština
• Maďarský on-line slovník
• Multiphrasebook
• Lingea
• Výběr krás z maďarštiny

Ostatní, co se nevešlo jinam ...

Cestou tam a zpět

Cestou jsme to vzali kolem krásného pohádkového hradu v Bojnicích u města Prievidza. Podhradí trochu (dost) připomíná pouť a stánky se vším možným jsou všude, ale hrad je moc pěkný. Hned vedle je termální koupaliště (cena 5-7 Eur), ale na to už nám nezbyl čas.

Perlička z wikipedie

Toto mne zaujalo: Pojmenování magyar – znamenající maďarský, maďarština nebo Maďar – podle středověké legendy pochází od praotce Magora, bratra Hunora, praotce Hunů.

Zdroj: wikipedie

Fotky

• Dömös
• Pohoří Mátra
• Bukové hory
• Eger
• Miskolc
• Tokaj
• Hollókő
• Koupání
• Jídlo, pití a restaurace
• Po cestě

Odkazy

• Server Treky - Soutěska Rám
• iDnes - Kolem světa - Dömös
• iDnes - Kolem světa - Mátra
• Duše Karpat - Bukové hory
• Dömös - Turisticko-informačná stránka Štúrova