LUŽICKÉ HORY

Je to ostuda, ale není to tak dlouho, kdy mi pojem Lužické hory nic moc neříkal.

Proto jsme se se ženou rozhodli, že se tam v srpnu 2025 vypravíme.

Impulsem nám byl jakýsi pořad v televizi, který ukazoval hrad a chrám v Oybinu.

O Lužických horách

Lužické hory jsou nevelké a nevysoké pohoří v severních Čechách poblíž česko-polsko-německého pomezí.

Na české straně leží mezi Ještědem a Česko-saským Švýcarskem, z německé strany jsou ohraničeny desítkami fofrníků (A.K.A. větrných elektráren). Z polské strany ho rámuje povrchový důl Turów.

Nejsou moc profláklé a proto kromě vyloženě turistických cílů v dosahu aut (Oybin) nejsou nacpané turisty.

Ač nejsou příliš vysoké, z jejich vrcholků (Hvozd, Luž, Klíč) jsou nádhené výhledy.

Ubytování

Vzhledem k blízkosti Německa jsou ceny ubytování poněkud nadsazené, ale kupodivu se na německé straně dá najít ubytování levnější než v Čechách.

My jsme nakonec sehnali ubytování v Krompachu, a to z toho důvodu, že je to výborné výchozí místo na pěší turistiku, takže jsme mohli s klidem ochutnávat německá piva. Mezi námi - kromě klasicky dobrého Weissbeeru nic moc - a za 5 eur už vůbec ne. No ale ochutnat se to muselo.

Kde jsme chodili

Cesty v Lužických horách jsou vcelku nenáročné a zvládne je každý, kdo je trochu zvyklý chodit. Jediný trochu větší krpál je výstup na Luž (celové převýšení z Krompachu asi 600m). Jde to všude bez hůlek, ale chodí se s nimi lépe.

• Krompach - Hvozd (8km)
• Krompach - Felsengebilde (6,5km)
• Krompach - Oybin - Kelchstein (9,5km)
• Krompach - Nonenfelsen - Luž (16km)
• Svor - Klíč (s přejezdem autem) (4km)
• Skleněná zahrada v Kunraticích
• Jonsdorf a Zittau

Kromě toho jsme lehce procourali německý Jonsdorf a Zittau.

Počasí nám úplně nepřálo, zejména ze začátku týdne. Ale hlídáním radaru jsme vcelku ani nezmokli. Nevýhodou byly poněkud zamžené výhledy, hlavně první den, kdy jsme vyrazili na Hvozd. Zpočátku byla z Hvozdu vidět jen mlha. Tak jsme přešli do velice příjemné hospůdky pod rozhlednou, ochutnali místní pivo a mezitím se začalo vyjasňovat, takže se nakonec výhledy konaly, i když ne úplně fotogenické. Ale - koneckonců - nešli jsme tam kvůli fotkám.

Jednotlivé trasy

Krompach - Hvozd

Hvozd je vlasatně dvojkopec, na jehož obou koncích stojí (německé) hospody. Větší se jmenuje Hochwaldbaude a nabízí i ubytování a poměrně velkou restauraci. Menší je u rozhledny a obsluhuje ji (včetně rozhledny) sympatická starší paní. Dá se platit eurem i českými korunami, karty neberou.

Výhledy jsou při dobrém počasí nádherné.

Krompach - Felsengebilde

Mühlsteinbrüche jižně od Jonsdorf jsou jedinečná oblast s bizarními skalními formacemi, které vznikly těžbou pískovce a zvětráváním. Zvláště působivé jsou sloupcovité pískovce jako „Große und Kleine Orgel“, které zaujaly dokonce i Alexandra von Humboldta.

Informace z Wikipedie

Zde se po více než 350 let těžily mlýnské kameny pro Rusko a Anglii. Dnes lákají turistické stezky a přírodní stezka k prozkoumání této geologicky cenné krajiny, doplněné o ukázkovou dílnu.

Krompach - Oybin - Kelchstein

Z wikipedie:

Oybin je lázeňská a výletní obec v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Má přibližně 1 300 obyvatel. Dominuje jí mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.

Celý popis z wikipedie je tady.

Krompach - Nonenfelsen - Luž

Cestou se vyplatí nevynechat jezírko s hospodou v Jonsdorfu a soutěsku Zigeunerstube.

Potom narazíte na vyvýšenou lavičku a už jste u krásných výhledů na Nonnenfelsen.

Nonnenfelsen jsou impozantní skalní formace, tyčící se jihozápadně od Jonsdorfu. Skály, proslulé svými bizarními tvary, které kdysi připomínaly jeptišky a mnichy, jsou dnes oblíbeným cílem horolezců a turistů. Od 19. století byly skály zpřístupněny, vybaveny mosty a schody a nyní nabízejí výhledy na Jonsdorf, okolní Felsenstadt a až po Isergebirge. K této jedinečné přírodní památce vedou via ferrata a různé turistické trasy.

Je tam past na turisty, kteří místo po turistické značce to chtějí vzít přes hospodu do úzké soutěsky. Do hospody a celého areálu totiž vedou nenápadné neoznačené dveře, které se z ničeho nic otvírají až v 11 hodin. Měli jsme štěstí, že zatímco jsme se dvěma turistkami konzultovali, kde je asi vchod, načež padla jedenáctá a dveře se nečekaně otevřely. Jinak je to třeba obejít zprava (při směru od Zigeunerstuben). Podobná past na turisty, pokud jdou zespodu. Je to taková Hospoda na mýtince.

Luž je nejvyšší hora Lužických hor. Pokud si povylezete na nizoučkou rozhlednu, abyste viděli nad stromy, otevře se vám úžasný výhled, kromě jiného na Ještěd, Ralsko, Bezděz, Říp a Milešovku.

Svor - Klíč (s přejezdem autem)

Ke kopci s podivným názvem Klíč je potřeba z Krompachu dojet autem. My jsme zaparkovali u Svoru nedaleko řašelinového jezírka, které se v mapě jmenuje Jezírko. I když jsme odkojeni vodou Tiché Orlice, tak tato voda byla opravdu studená.

Cestou na vrchol Klíče se trochu zapotíte, ale výhledy stojí za to.

Pobyt na vrcholu nám kazil jednak nějaký hojný hmyz, který poletoval ve vzduchu a přistával na našich zpocených čelech, jednak děti z nedalekého tábora, kteří krásné výhledy nahradily výhledem na mobily.

Skleněná zahrada v Kunraticích

Pokud máte rádi fantastické květiny a stromy vyrobené ze skla, navštivte Skleněnou zahradu v Kunraticích u Cvikova. Nechybí ani skleněná Adéla, která ještě nevečeřela.

Jonsdorf a Zittau

Pár fotek z Jonsdorfu a Žitavy...

... a kam dál?

Třeba na Rozcestník mých dalších webů