Monte Renoso
Jak uvádí příručka, je Monte Renoso nejsnáze dostupnou dvoutisícovku (2352 mnm) na Korsice. To nic neubírá na její atraktivitě, pouze cesta na ni není tak úmorná jako na některé jiné korsické vrcholy.
Nejlepší přístup je z Gite "U Renosu", což je stanice lyžařského vleku (1680 mnm.), místo na bivak, ubytovna a skromná rodinná hospůdka. Trochu má smůlu, protože asi o 100 výškových metrů níže je další ubytovací a kempovací středisko, které leží přímo na trase GR20, takže je daleko navštěvovanější. Na této fotce jsou vidět obě ubytovací zažízení.
Proto bych chtěl tomuto místu udělat malou reklamu. Majitelem (urenosu@gmail.com) je úžasně sympatická a příjemná rodina. Můžete si tam postavit vlastní stan (6E/osobu, po frťanu slivovice majitel sám nabídnul ještě slevu), můžete přespat ve stanu, které tam jsou k dispozici nebo přespat přímo v chatě na obyčejných, ale slušných postelích.
Ke středisku (asi) patří i sympatický pes, který nás druhý den chvilkami provázel cestou k vrcholu, když zrovna nenaháněl volně se pasoucí krávy. Někdy jsem měl dojem, že byl na několika místech nejednou.
Do střediska se jede poměrně klikatou úzkou, ale dobře sjízdnou silničkou z vesničky Ghisonaccia. Pokud jedete od moře, nastoupáte plných 1680 metrů.
Vlastní cesta na Monte Renoso je příjemná, s pěknými výhledy, lemována podmáčenými svěže zelenými loukami .
Po cestě budete potkávat krávy, některé z nich i na sněhových polích .
Po výstupu nad jezero Lac de Bastani se dostanete na náhorní plošinu, která již vede k vrcholu. Průvodce doporučuje si místo vstupu na tuto plošinu zapamatovat, což mohu potvrdit, protože když se vracíte, je trochu obtížné poznat, kde z plošiny odbočit dolů, což může být za zhoršeného počasí a menší viditelnosti trochu problém,
Na vrcholu je kříž (oproti příručce je ocelový) a kamenná hlava Saracéna - znak Korsiky.
Po cestě jsme potkávali spoustu kytek, např. šafrán a další [1], [2],[3],[4].
Kaskády Purcaraccia
Kaskády Purcaraccia patří mezi nové trasy v knížce Nejkrásnější turistické trasy. Pokud máte starší vydání, tak je tam nenajdete.
Trochu obtížnější je najít vstup na cestu ke kaskádám - ze silnice Solenzara - Col de Bavella odbočuje nenápadná cestička do křoví. Jakmile najdete cestu, máte vyhráno. Cesta je v pohodě, dlouho je taková "normální", až se dojde k vodě, a tam to začíná být moc pěkné. Postupně se dostanete až na skalní blok, kudy vodá padá dolů. Je tam pěkné koupání v kaskádách a hezké pohledy na koryto řeky tvarované vodou ve skalách.
Také tam potkáte dost kaňonistů, kteří s odborným průvodcem vycházejí nad kaskády a pak jsou korytem dolů, přičemž všelijak slaňují, skákají do tůní a sjíždějí přírodní kamenné skluzavky po zadku. Kaňonisté na to měli neoprén se zesíleným "podzadčím" a helmy. Někteří nekaňonisté sjížděli podobné skluzavky i bez helem, v plavkách a hlavou napřed ...
Kaskády Polischellu
Kaskády Polischellu je korsická klasika a asi by nám neodpustily, kdybychom je vynechali.
Když jsme byli na Korsice poprvé (1996), byli s námi i dva horolezci s lanem, kteří nám méně zkušeným lezcům občas na některých strmějších sklalách vypomohli, takže jsme tenkrát došli o dost dál, než letos. Letos se mi zdálo, že některé cesty, kterými se dřív dala nepříjemná místa obejít, jednoduše zarostla trním. Ale možná jsme jen špatně hledali.
Když se navíc kolem 13. hodiny opět začaly stahovat bouřkové mraky, u 6. kaskády jsme to obrátili a mazali zpět, takže nás bouřka s přívalovým deštěm chytila jen kousek před návratem k autu.
Ve všech kaskádách máme trochu problém my krátkozrací, hlavně tam, kde se skáče do vody. S brýlemi to nejde, s čočkami jsem měl také problém, protože po dopadu do vody se mi nějak svraštily a nakonec jedna uplavala neznámo kam. Druhou mi z oka vymyl přívalový déšť.
Kaskády Des Anglais
Kaskády Des Anglais jsou bezesporu pěkné. Ale pro svoji snadnou dostupnost se z nich stala masová záležitost, takže jak po cestě, tak v kaskádách bylo neuvěřitelné množství lidí, a to už se chystala opět bouřka s deštěm. Takže za stálého počasí tam těch lidí bude asi ještě víc.
Kdybych se ještě někdy chystal na Korsiku a měl málo času, tak asi kaskády Des Anglais bych vynechal.
Po plážích
V novém vydání Nejkrásnější turistické trasy nepřibyly jen horské tůry, ale také tři trasy kolem moře.
Vybrali jsme si z nich tu u městečka Tizzano. Stála za to. Cesta vede pěšinkami v macchii podál pobžeží s nádhernou azurovou vodou, kde občas kotví jachty a kde se občas dá vykoupat. Cesta je lemována bizarními kamennými útvary ze žlutého kamene .
Dá se dojít až k majáku (Phare di Senetosa), kam z nás došli jen někteří, ostatní jsme dali přednost koupačce v mořské zátočině s nádhernou průzračnou vodou.
Plážička by byla ještě hezčí, kdyby tam nekotvily jachty a výletní lodě, no ale dalo se to vydržet.
Ve vodě byl i pěkný skákací kámen (= kámen, ze kterého se dalo skákat do vody), který byl po ohledání pod vodou posetý nádhernámi rudými mořskými sasankami.
Calanches
Korsika má mnoho tváří a mnoho barev. Červenou barvu skal si pro sebe zabraly Calanches.
Pokud se týká tras, průvodce doporučuje 4 trasy v jedné oblasti - před městečkem Piana.
Doporučuji dvě z nich.
Třetí jsme nanašli - sice stezka odbočovala od silnice, ale po pár desítkách metrů se vytratilo značení i stezka samotná. Vše vapadalo dost trnitě a zarostle, takže možná, že tato stezka zanikla.
Čtvrtá stezka sice existovala, ale kdybychom ji vynechali, o nic bychom nepřišli. Byla dost nezáživná, zarostlá a nekonečná. Asi půl hodiny po tom, co jsme se z ní dostali zpět na silnici, přišel přívaláček, nebo spíš přívalák, pak to na ní mohlo být možná zajímavé.
Takže které jsou ty dvě, které stojí za vidění?
První je kolem skály Tete du chien.
Druhá, pro mne nejhezčí, je stará honácká stezka. Pohled z této stezky je na obrázku.
Salaše Pozzi
Na Korsice se dá zažít spousta věcí a každá z nich potěší či poadrenalínuje jinou část člověka. Pokud se týká potěchy oka a duše, pro mne se jedničkou staly louky nad salašemi Pozzi.
Normální cesta k nim vede z lyžařského střediska na Plateau de Ese (1610 mnm), asi 16 km za městečkem Bastelica. Druhou možností je sejít k ním z Monte Renosu, ale myslím, že si zaslouží samostatný celodenní výlet.
Do střediska jsme dorazili k večeru. Na parkovišti stálo pár aut, tak jsme vyčkávali se stavěním stanů, protože jsme nevěděli, jak hodně se to může. Ještě jsme ani nezačali a přijel chlapík na malém náklaďáčku, omrknul situaci, přijel k nám a ptal se nás, zda tam chceme přenocovat. Zeptal jsem se ho, jestli to je možné. Řekl, že jasně a že asi o 100 metů níž je studánka s výbornou vodou. Byl to asi majitel salaší v této oblasti.
V horách na Korsice nám většinou dělaly společnost krávy. Tady to byla prasata. Přišla si nás omrknout, zda by z nás nevypadlo něco k snědku, podrbala si hřbety o zaparkovaná auta a zase pokojně odešla.
Ale k vlastní přírodě. Cesta k loukám trvá asi dvě hodiny. Nejprve je to krpál pod lyžařským vlekem , potom pohodlná cesta po hřebínku s výhledy na okolní hory a městečko Bastelica a v dáli moře s přístavem Ajjacio. Potkali jsme tam obrovské stádo ovcí hnané třemi ovčáckými psy.
Pak se přejde hřebínek a otevře se pohled na zelené nevyprahlé louky se spoustou jezírek a, jak říkával pan Spejbl, to je podívaná pro bohy.
Jezírka (nebo spíš kráterky) jsou rozeseta v zářivě zelené louce a lemována bílými horami - a mezi nimi se vinou potůčky a na loukách se pasou bílé a černé krávy.
Po sestoupení až dolů k loukám jsme zjistili, že louky, ač dost podmáčené, docela drží a dá se po nich chodit. Jezírka jsou velikosti řádově metrů, poměrně hluboká (i přes metr). Voda v nich je rašelinově hnědá, proto mne překvapilo, že se země pod námi nikde nepropadala, jak to dělá třeba na Šumavě. Asi to drží pohromadě ta tráva.
Pořádně nedovedu vysvětlit proč, ale nějak se mi to místo strašně líbilo. Asi mělo nějaké tajemné kouzlo.
Kupodivu nejsou tyto louky asi moc známé a vyhledávané. Možná, že pro horaly je to málo namáhavé či adrenalínové a pro nesportovní výletníky to zase stojí nějakou tu námahu dojít tam . Proto jsme tam nepotkali ani moc lidí - po ránu jsme tam byli skoro úplně sami.
Pod lučinami je salaš Bergerie Pozzi a u pana chatára (bači) se dá koupit i domácí sýr - malý bochník za 15, větší za 20.
Zpátky se chodí jinou cestou, na které jsou zajímavé bukové lesy , které díky klimatu vypadají úplně jinak, než bukové lesy u nás.