AQUA

Jednoho Silvestra jsme se rozhodli vyrazit na běžky do Krkonoš. Někdo sehnal nějakou chalupu blízko Jánských Lázní, a tak jsme společně s několika fanynkami (zdravím Vrtulku, Báru a Naďu) vyrazili...

Z této akce mi utkvěli v paměti pár zážitků:

Jednou jsme si vyjeli lanovkou na Černou horu a vyšli na okruh kolem této hory. První bylo, že se vyhlásilo: Kdo někde sundá lyže, platí večer v hospodě rundu. To se ukázalo dost neuvážené, protože sice jsme se ze začátku všichni snažili lyže i z prudkých kopců zbaběle nesundávat, ale posléze někteří vyměkli, takže večer byla v hospodě slušná rumová metelice.

Já jsem se dost dlouho statečně držel a nesundával, takže při jednom prudším sjezdu jsem to dole neustál, spadnul a udělal si na zadku na svých manžestrákách pořádnou škubu. Protože jsem pod nimi nic neměl a zbývalo ná, asi 10km v patnáctistupňovém mrazu, měl jsem ho pěkně omrzlý. Ještě, že s námi byly fanynky a kalhoty mi na chatě zašily.

Když už jsme byli skoro zpátky na Černé hoře, z ničehonic fouknul vítr a udělala se příšerná mlha. V tu chvíli jsem pochopil, jak snadno se dá ztratit v mlze pár metrů od civilizace. Jak jsme tak mířili k cíli a doufali, že správným směrem, padal na nás pocit, že jsme zabloudili. Když se nakonec po pár metrach objevila budova horní stanice lanovky, byli jsme blaem bez sebe.

Zážitkem pro mne byl i sjezd od Výrovky do Pece pod Sněžkou. Zjistil jsem tam, že mám rozvázanou tkaničku u běžkové boty. Když jsem zbytku výpravy řekl, aby na mne počkali, že si to opravím, řekli mi, že jezdím na běžkách rychle a že je dojedu. No tak jsem si boty zavázal a utáhl a vyrazil z kopce za ostatními, úzkou lesní cestou s vyjetou stopou. Lyže jely čím dál rychleji a začal jsem podél cesty nacházet jednotlivé lyžníky, zapíchnuté hlavou a jiným částmi těla do sněhu. Takže nakonec přede mnou zbýval už jen Pavel Loskot, který jel ve vyjeté stopě a jel pomaleji než já. To už jsem měl takovou rychlost, že jsem se bál ze stopy vystoupit. Pavla jsem stále dojížděl a už jsem přemýšlel, kde je nejbližší spádová nemocnice.

Zachránila nás mýtina s chatou, kde se najednou les otevřel a my jsme tak velkým obloukem bez zranění zastavili. Ta chata je vidět na jedné z fotek, v popředí se někdo válí na zemi, ale je to UFO (neidentifikovatelná osoba).