S Novým rokem nám zavřeli Malinovi, což pro nás byla rána velmi citelná, neb jsme přišli o hospůdku naši rodnou, srdcím všech muzikantů drahou. A jako by to byla předzvěst dalších, nepříliš radostných událostí… Nenahraditelný violoncellista a nezaměnitelný kronikář naší úderky br. Petr Kulda se s námi zřejmě definitivně rozloučil, neb toho měl stále „strašně moc“. Odehrál sice s Těžkou dobou ještě některé zásadní „kšefty“, ale pak už to šlo do ztracena, prostě, abych ho citoval, „jak je těžké dnes provdat dcéru, že…“ Další nemenší rána na nás dopadla, když s létem ohlásil odchod i stále lepší a lepší flétnista a vokalista Honza „Škarin“ Škarka, protože toho taky „mám moc…“ Ale což, každý svého hudebního štěstí strůjcem, snad se z toho neposerem…
I přesto jsme absolvovali několik příjemných hraní (viz předchozí kapitoly deníčku) a nepodlehli skepsi, protože tak to prostě v kapelách chodí, a proč by to tak nemělo být i u nás, že… Nelze ale tvrdit, že bychom se z těchto „ran egyptských“ lízali snadno. Nutno přiznat, že atmosféra v Těžké době tak nějak „ztěžkla“, což se projevilo v disciplíně zkoušek a v náladě kapely vůbec. Tož tak…
Jenže, to bychom byli špatní amatérští muzikanti, kdybychom si neřekli „dost bylo pláče, jdeme znovu do toho, protože to prostě chceme dělat a taky nechceme zklamat náš stále se rozrůstající fanklub“… A tak už máme čerstvě nového nadějného flétnistu Matese, kterému je něco málo přes patnáct (je to sympatická mladá „mánička“) a už nám na zkouškách stačil dokázat, že to umí a může z něho něco být. Taky se cosi šušká o jedné taky hodně mladé houslistce, jež by si prý s námi moc ráda zahrála, ale to bych zatím raději nerozváděl… Jo, a ještě k tomu máme na stole pozvání od našich přátel Lowců Szmalu do Polska, a už jen to je přece motivace. Že bychom jako zase znovu vyrazili do zahraničí! Poprvé to v Polsku bylo skvělé (viz náš starší deníček), dodnes na to s radostí vzpomínáme, tak proč si to nezopakovat, že... A tak znovu oprašujeme starší repertoir a zároveň se snažíme přidat nové kusy, snad se budou publikumu líbit.
Podzim letošní nelehké sezony nám ale prosvětlila hodně milá informace o tom, že snad by přece jen ještě někdy v listopadu, prosinci mohla být znovu novým majitelem otevřena naše předrahá hospůdka U Malinů, takže se najednou vše jeví růžověji. A půjdu se určitě zeptat, zda bychom si případně při jejím znovuotevření nemohli zahrát, když jsme ji notabene zavírali. To by se mi fakt líbilo, to teda jo!!! A taky bychom tam znovu rádi zkoušeli. V domě dětí to sice nebylo zlé, za azyl jsme byli vděční, teď nás ale přesunuli kamsi do sklepa ke kotelně, kde je jako zkušebna, všichni tam po sobě tak nějak šlapeme, neb je tam nemnoho místa, a prý navíc budou chtít oproti létům minulým za zkoušení poměrně nekřesťanský peníz, takže nevíme a asi se budeme stěhovat. Kéž by k těm Malinům, že…
No a pak se samozřejmě těšíme na podzimní tradiční oslavu VŘSR na chalupě v Rýdrovicích (viz náš starší deníček s bohatou fotodokumentací z předchozích dvou skvělých „fetů“). Tam totiž bývá nádherně a je to balzám na duši, který nám vždycky dlouho vydrží. A že ho teda docela potřebujeme…
Tož tak alespoň několik vět o tom, kterak naše hudební úderka letos žije. Zachovejte nám, milí čtenáři našeho deníčku a návštěvníci našich hraní, přízeň. Snad jsme si letos už tu smůlu vybrali a čekají nás všechny společně zase jen samé světlé chvilky… KaPo