Tak toto vystoupení zůstane v myslích zejména některých bratrů vyryto patrně dosti dlouho a hluboko, neboť nervák, který před ním museli prožít, by se směle dal přirovnat k nejdrsnějším thrillerům z filmových per amerických cinemabossů.
Jelikož máme vystupovat zhruba ve 22.00 až na samý závěr programu, abychom "vyhnali lidi z náměstí", nabývám dojmu, že bude stačit, když přijdu, když ne na Radůzu od 19.30, tak asi kolem 21.00, abychom se v klidu sešli, rozebrali situaci a naladili formu. Pročež trávím volný večerní čas pilným cvičením škál a zejména rehabilitačními cvičeními k uvolnění stářím opotřebovaných zejména loketních kloubů s tím, že netřeba chvátat, času jest přece dosti a dosti. Jaké je však mé zděšení, když ve 20.45 s údivem zjišťuji, že ručičky na hodinách ukazují tuto hodnotu již nějak dlouho a že tma venku mezitím nějak podezřele zhoustla.
Pročež vybíháme s nástrojem na zádech bystrým a ještě bystřejším tempem k náměstí, naslouchajíce již zdáli hittům ABBA revival, hrajícího před námi, a pak již jen zlověstnému tichu, což nevěstí nic dobrého. Na pódium pak vbíhám téměř přesně ve 22.15 právě ve chvíli, kdy tamo ostatní hoši začínají s plugováním.
A kdybych věděl, co všechno museli prožít br.kapelník a I.Y.P., věru bych si dal lepší pozor a přišel dříve. Neboť oba posledně jmenovaní nesou ve svých bledých tvářích stopy prožitého psychického utrpení nejvyšších hodnot a na má omluvná vysvětlování, že se nám zastavily hodiny, reagují průběžnou celkovou změnou barvy a předinfarkovými záchvěvy. A ani nechci domyslet, co by se mohlo stát, kdybych jim sdělil plnou pravdu a sice tu, že bez vydatného přispění fanynky č.017, nabádající ku odchodu, bych dnes večer nejspíš dorazil ještě mnohem později ...
Teprve druhý den ráno, pouštějíce si hlasovou zprávu od M.N., si v plném rozsahu uvědomuji, že jsme klidně mohli být bez kapelníka i bez kláves, neboť slova : člověče, jestli jsi někde poblíž, tak přijď. Kapelník šílí a I.Y.P. se chce zastřelit (to vše ve 22.11) hovoří jasnou řečí. Zaplaťmannittou, že ostatní členové souboru zachovávají chladné mysli a nijak se nevášní, avšak přesto mám těžké výčitky svědomí, které se po vystoupení snažím zhmotnit patetickým odmítnutím občerstvovacího lístečku v hodnotě 40,- Kč, který jest mi však i přes aktivní odpor předán, co se dá dělat.
Na pódiu se rozsedáváme podle osvědčeného schématu, kdy na základě jednoznačného výrazu ve tváři br.kapelníka na poslední chvíli měním stanoviště, a již začínáme hrát, když během plugování padají komentáře : no jo, pan Kulda nejenže chodí pozdě, on je navíc i hluchý ... ale nešť, plně si tohoto všeho příkoří zasluhuji ...
Vzhledem k pokročilé hodině a krásnému vlahému podvečeru jest nálada na náměstí více než výborná, což jest zejména dokumentováno hrozny bigbítuchtivých fanoušků, visících v hroznech na ocelových zátarasech, oddělujících umělce od davu. A nejsou to příznivci ledasjací, nýbrž plně uvědomělí a dávají nám svoji přízeň najevo těmi nejpravějšími způsoby a taktéž výkřiky : Jste lepší než ABBA (revival, poznámka br.kronikáře), přecházejícími pak v samém závěru do téměř frenetického jásotu a skandovaných zdravic typu : Těžká doba se mi líbí nejvíc !!! nebo : Honzo, strašně krásně zpíváš, buď jen můj !!! nebo : Ukaž mi ty svoje klávesy, ať si je můžu pohladit !!! a tak podobně ...
Malá poznámka k ABBA revival: Nejsou tak hloupí, jako my ostatní muzikanti, kteří dřou a hrají vše naživo. Např. klávesák ABBA revivalu stihnul hrát složité pasáže a ještě přitom oběma rukama mávat na publikum :-). Když toto těleso mělo skončit, obecenstvo na ně skandovalo: BĚŽTE, BĚŽTE, což si ABBA revival ohlušena svým vlastním playbackem vykládala jako JEŠTĚ, JEŠTĚ a stále přidávala.
To vše má za následek, že se v zásadě velmi snažíme, abychom během všech našich standardních kusů podali co nejlepší výkon, a nic nám v tom nemůže zabránit ani občasné bloudění houštím not a lesem strun. I.Y.P. pak pití omamného nápoje z kalicha popularity prožívá z nás všech patrně nejintenzivněji, což mu všichni my, staří mechem obrostlí psi, kteří již dobře víme, že popularita má i své stinné stránky, upřímně přejeme.
Protože kronikář ve svých zápiscích upřednostňuje pouze fanynky s prvočísly, je třeba vyzdvihnout podporu fanynek s nižšími pořadovými čísly a fanynky, které ještě nemají přiřazené žádné číslo. Ony mají velkou zásluhu na tom, že se kapela vypjala k hektickým výkonům, u některých hraničící s extází (s malým e).
Na popud příslušníků městské policie, aby občané mohli v klidu ulehnout, dáváme někdy kolem půlnoci poslední dva kusy "Šmajdák a ploužáky" a "All Right Now" a plni dojmů za stále silného jásotu fanoušků provádíme balení a úklid.
Naše rozpoložení po akci jest tedy nakonec přece jen velmi dobré, neboť, co si budeme namlouvat, před takto nadšeným publikumem jsme ještě nikdy nehráli a jen Velký Mannittou (kterému tímto jménem celé TD děkuji) ví, jestli ještě někdy budeme.
Nedá mi to: Je třeba poděkovat všem, kdo se podíleli na organizace akce Ústí v pohybu. Během několika dnů zaznělo na náměstí tolik dobré muziky, že je česká televize, Nova a jim podobní neodvysílají za celý rok (pokud pominu vysílací časy, kdy normální lidé už dávno spí). Snad jediným opravdovým opruzem bylo vystoupení již zmíněného Abba imitation bandu, na Mülera už taky nikdy nepůjdu, ale jinak paráda.
Kromě výborné muziky je Ústí v pohybu také jedinečná příležitost pro setkávání lidí - s některými se potkáváme opravdu jen jednou za rok - právě na náměstí.
Další obrázky jsou v naší galerii